Incest

27. května 2012 v 17:38
Zlehka dopadla na úzké sedadlo. Prudce zatáhla závěs a celý prostor okolo ní a toho, co seděl za dřevěnou mřížkou, ponořila do tmy. Přitáhla si k sobě svoje koleno a opřela si o něj ruku. Chvíli jen tak zírala do tmy a přemýšlela, jestli tohle má vůbec cenu. Ale co, stejně už to bylo jedno, usmála se ironicky.
"Um, dobrý den… otče," začala neurčitě.
"Pozdrav Pán Bůh," odpověděl mužský hlas na druhé straně. Pán Bůh by ze mě měl určitě ohromnou radost, pomyslela, ale rozhodla si nechat si tuhle myšlenku pro sebe. "Co máš na srdci, dítě?" zeptal se, když znovu delší chvíli mlčela.
"Víte, otče, nechci vás otravovat," prohlásila konverzačním tónem,"Ale, asi vám potřebuju něco říct," pokračovala, ale myšlenkami byla jinde.
"Od toho jsem tady. Aby si se mohla vyzpovídat, abys mohla Boha prosit o odpuštění a-"
"Jo, jo, jasně," přerušila ho a obrátila oči v sloup. "Mám hřích, ze kterého se musím… vykoupit. Měla bych se vyzpovídat, lidé to dělávají. Ale moje hříchy rozhodně nepatří do kategorie ´lhal jsem svojí babičce´", ušklíbla se. Kněz se rozhodl, že ji nebude přerušovat. "Nejsem si jistá, odkud začít. Víte, mám závist, mám touhu, lžu a nejsem čestná. Ideální případ pro vás, ale počkejte, to nejlepší teprve přijde," zasmála se. Sama si nebyla jistá ke komu vlastně mluví. Zda ke knězovi, k sobě nebo snad k Bohu. Ale kněz už byl víceméně zvyklý na nepřítomný tón hříšníků u zpovědi.
"To vše jsou hříchy, ze kterých se můžeš vykoupit. Jsi ještě mladá, každý děláme chyby, ale když v sobě najdeš světlo a odevzdáš se Bohu, on tě přijme."
"Víte, byl tu jeden kluk," ignorovala kněze. "Kluk, tss, ne tak obyčejný. Můj drahý milovaný bratříček," ušklíbla se. "Měla jsem štěstí, že jsem měla takového bratra. Byl v tom nejlepší, jestli víte jak to myslím," usmála se afektovaně. "Zlomil mi srdce… Nikomu jinému jsem nevěřila tak jako jemu. Tak jsem ho nakonec musela pohřbít pět metrů pod zemí." Na chvíli se oba odmlčeli. Bylo zajímavé o tom činu konečně promluvit nahlas, pomyslela si. "Sledovala jsem jak láska mého života krvácí s vyděšeným výrazem navždy vytesaným na tváři," dodala apaticky.
"Vzít někomu život je neodpustitelný hřích, ještě k tomu svému bratrovi se kterým si udržovala incestní poměr" ozvalo se nakonec zpoza dřevěné mřížky znechuceným hlasem.
"A vidíte, já jsem si to myslela," zasmála se znovu. "Potřebuju někoho, kdo by mě zachránil, protože se řítím do propasti, cítím to," začala vážnějším tónem.
"Lituješ svého činu?"
"Ve skutečnosti, jsem to nechtěla udělat," pronesla, jakoby si to sama uvědomila až teď. "Ale, přistihla jsem ho s jinou. V posteli poprvé, na stole podruhé. Chtěla jsem, aby ucítil stejnou bolest jako já. Jenže… teď už tu není nikdo, kdy by mě zachránil… Další den ho našli, vysílali to v televizi. Identifikovali tělo, stála jsem v márnici a on tam ležel se zavřenýma očima. Víte, měl nádherné oči," povzdechla si. "A teď jsem na útěku. Jenomže, kam vlastně utíkám? Proč jsem zabila to jediné, co mě držel nad vodou? Proč jsem zničila jediné štěstí, co mě kdy potkalo?" zašeptala potichu.
"Nemá cenu utíkat před svými činy. Jednou nás dostihnou v daleko horší podobě."
Znovu nastalo ticho. Přemýšlela nad tím, co jí kněz řekl. Jeho slova neměla žádný účinek, ale ne, že by to neočekávala.
"Slyšela jsem, že se znáte s Bohem," začala znovu lehkým konverzačním tónem. "A já potřebuju nějak odčinit svoje hříchy. A myslím, že on mi na motlitby neskočí. Mám jednoduchou prosbu. Mohl byste mu naznačit, aby mi pomohl, nebo aspoň setřásl ty policajty, který mě hledají? Byla bych vaším velkým dlužníkem," dopověděla a posunula se k mříži, která je oddělovala, jak nejblíže to šlo. "Víte," zašeptala svůdným tónem, "Možná bychom přišli na způsob, jak bych vám to vynahradila. Mohli bychom jít někam do zadu, za tyhle dřevěný stěny, záclony a haldy biblí a já bych se mohla celá odevzdat Bohu," odmlčela se a vyčkávala na odpověď, které se jí však nedostalo."Cítím, jak se vám zrychluje dech, ale když tak na vás koukám, asi byste nesouhlasil. Nevadí, děkuju vám za to, že jste mě vyslechl. Sbohem," dořekla, urychleně vstala a vyběhla z kostela. Kněz se zvedl jak nejrychleji dovedl, avšak blonďatou dívku, oblečenou velice nevhodně na to, že byla v kostele, už však nedostihl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Samanta Samanta | 27. května 2012 v 18:37 | Reagovat

Fuu... skvělý ;) od začátku až po konec ;)

2 Dahlia Dahlia | Web | 27. května 2012 v 18:42 | Reagovat

To je zajímavé pojetí. Dobré.

3 Eva Pavlíčková Eva Pavlíčková | E-mail | 30. června 2012 v 12:18 | Reagovat

Zdravím,
zaujaly mě Vaše stránky.
Rádi bychom na Vašem webu získali malý reklamní prostor (odkaz, článek nebo banner).
Za spolupráci nabízíme :
- možnost vydělávat s námi a zapojit se do partnerského programu (7% provize z tisícových
obchodů). Více na www.nejfuton.cz/affiliate
- slevu na náš sortiment (nyní, nebo kdykoli v budoucnu - dle domluvy)
- vzájemnou výměnu odkazů pro lepší pozice ve vzhledávání
Pro více informací mě prosím kontaktujte na e-mailu evapavlickova@nejfuton.cz nebo
telefonním čísle: 420 513 035 254.
Děkuji.
--
S přátelským pozdravem
Eva Pavlíčková
420 513 035 254
evapavlickova@nejfuton.cz
www.nejfuton.cz

4 sarush ef sarush ef | Web | 25. září 2013 v 22:40 | Reagovat

To je výborné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama