Červen 2011

•18. kapitola - Co na srdci...

12. června 2011 v 20:39 | Drow
Držel jsem hůlku v ruce na kterou ona nedosáhla. Bylo zábavné sledovat její bezmocný a zároveň pobavený výraz.
Chvíli jsme zírali jeden na druhého. Fascinovali mě její tmavé oči a ofina, která jí padala do obličeje. Dnes jí to mimořádně slušelo. Už jsem začínal povolovat ruku a vzápětí jí vší silou stáhla dolů a ladně se otočila zády ke mě. Rozesmálo mě, když se sama "objala" mojí rukou. Měl jsem jí v pasti. Když si to uvědomila, taky se rozesmála. Projel mnou příjemný šok, když jsem se v tom zmatku omylem dotknul jejího ňadra. Nevypadala ale, že by si všimla.
Stáli jsme tělo na tělo. Opatrně jsem jí přitiskl k sobě a volnou rukou jsem se dotkl jejích vlasů. Nečekal jsem, že mě bude tak lákat, i když bude oblečená. Potěšil mě její zrychlený tep, byl jsem rád, že jsem jí nenechával chladnou. Povolil jsem ruku a vzápětí se otočila jako kolotoči. Což znamenalo, že jsme zírali do očí toho druhého z takové blízkosti jako ještě nikdy. Nebyl jsem si jistý kam tohle míří...

~3. kapitola

6. června 2011 v 20:29 | Drow
O dva roky dříve

Utíkali jsme chodbou a protože bylo dávno po večerce, tak jsme se snažili nenadělat příliš hluku. Což jde vždycky těžko, když máte záchvat smíchu. On totiž pohled na školníkovu kočku nabarvenou na růžovo je moc pěkný. Něco se Pobertům musí nechat - občas vědí jak na to.
Nakonec jsme se ruku v ruce dostali s Regulusem do zmijozelského sklepení.
"Tak pojď, " usmál se a objal mě okolo ramen. Vešli jsme dovnitř a zamířili rovnou k našim obvyklím místům, kde seděla Inna, Narcisa, která mimořádně nebyla s Luciusem, a Barty.
"No konečně," usmála se Inna při pohledu na nás. "Už jsme se chtěli vsázet o to, jestli se vůbec někdy dáte dohromady," dodala a pohlédla na Bartyho. Ten jenom protočil oči v sloup, sáhnul do kapsy a podal jí jednu minci.
"Takový obchody..." poznamenal Regulus, sednul si na pohovku a stáhnul si mě na klín. On si vždycky dělal co chtěl a možná to mě na něm přitahovalo. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě.
"No super, teď se budou pořád muchlovat," ozval se Barty opovržlivě. Všichni jsme věděli jak on pohrdal vztahama.
"Nezáviď," odpověla Inna za nás.
"Má pravdu," odlepil se ode mě Regulus.
"Ocucávat se tady přede všema? Ne, děkuju, mám na starosti důležitější věci," hodil na něj významný pohled.
"Myslím, že Brumbál přežije, když si najdeš holku," popíchla jsem ho.
"Do mých starostí se laskavě nepleť," prsknul na mě.
"No tak, no tak," pronesl svým typickým povýšeným hlasem a ukončil debatu. Byl to on kdo tu měl "hlavní slovo". Ale nikomu to nevadilo. "Brody, jděte s Innou a Narcisou na pokoj, potřebuju něco probrat s Luciusem," zašeptal mi do ucha s pohledem upřeným na Luciusovi, který se blížil k našemu stolu.
"Jasně," odpověděla jsem. Pokynula jsem na holky a nechali jsme je o samotě. Překvapilo mě, jak jsem byla podvojná. Ale cítila jsem, že Regulus ví co dělá.
S pocitem, že tenhle den dopadl nejlépe jak mohl jsem usnula ve své posteli. Od teď bude všechno jiné, pomyslela jsem si. Zmijozelští málo kdy měli mezi sebou nějaká pouta, ale když už tak byla mimořádně silná. A cítila jsem, že právě tohle je ono. Ikdyž jsme s Regulem spolu chodili ,technicky vzato, jenom ode dneška, znali jsme se už šest let. On nebyl sukničkář jako jeho bratr. Ten rozdíl mezi nimi byl šíleně veliký.
Ale byla jsem ráda, vybrala jsem si správně. Vybavila jsem si Regulův obličej a spokojeně jsem usnula.