•17. kapitola - Že by?

22. května 2011 v 19:29 | Drow
Ani jsem si neuvědomil, jak dlouho jsem neseděl na koštěti. Prakticky od příjezdu do Bradavic. Už mi to začínalo chybět, takže jsem byl neskutečně rád, když Sebastian přišel s prvním letošním tréninkem. Měli jsme asi tři nové hráče a potřebovali jsme se zesynchronizovat. Ale, hlavně šlo o ten pocit. Vyšel jsem ze šatny s koštětem v ruce a zhluboka jsem se nadechl svěžího podzimního vzduchu. Na to, že bylo září bylo mimořádně hezky. Hlavně ale Sebastian byl rád, že nepršelo, měli jsme tudíž nejlepší podmínky pro trénink.
Vyměnili jsme si pohledy a s přikývnutím jsem nasedl a vzlétl. Okamžitě jsem nabral rychlost a vítr mě začal šlehat do tváře. Obletěl jsem kolem hřiště a se zavřenýma očima jsem si užíval ten pocit, když vám lem pláště málem nestačí a vlasy vám neposlušně poletují ve všech směrech. Jak jsem mohl zapomenout?! Ta volnost pohybu byla až náviková. Provedl jsem jednu ze svých oblíbených otoček a nahlas jsem se zasmál. Znovu jsem se otočil, tentokrát hlavou dolů a vzlétl jsem vysoko nad hřiště. Zastavil jsem se rozhlédl jsem se po hřišti. Všichni se zatím rozlítávali. Podíval jsem se na horizont na zelenou krajinu obléhající celé bradavické pozemky a znovu jsem se zhluboka nadechl. Ale to už jsem zaslechl Sebastiana svolávajíc všechny k sobě, takže jsem plnou rychlostí vyrazil střemhlav dolů. Provedl jsem další kličku a zařadil jsem se do kroužku okolo něj.

"Ty ses vždycky musel předvádět," konstatoval kapitán. Jen jsem pokrčil rameny, co mu na to taky odpovědět? "Tak pojď, musíme zaučit nováčky..."

Tohle bylo jeden z prvních odpolední strávené s holkama na pokoji. Byla jsem ráda, že jsem s nima mohla konečně promluvit bez přítomnosti kluků. Přece jenom...
Tak moc jsem nechtěla abych se přestala bavit s Lily. Když se podívám zpětně, brala jsem příliš vážně těch pár dnů kdy jsme spolu nemluvili. Teď jsme ale seděli všechny tři na jedné posteli, a popíjeli máslový ležák, který sehnala Lily od Jamese.
"Ten nový učitel obrany je prostě divnej," opakovala pořád dokola Lucy.
"No, je pravda, že má trochu nekonvenční postupy, ale dost pravděpodobně nás naučí jak použít obranu v praxi,mnohem líp než tím, že budeme jenom sedět v knihách," namítla Lily.
"Jo, to určitě. Ale Lucy má pravdu," pohlédla jsem na ní, "něco mi na něm prostě nesedí."
"Ale je pěknej," ozvala se znovu Lily. Já i Lucy jsme na ní překvapeně pohlédl. "Ne, že by se mi nějak výrazně líbil...", snažila se to zamluvit a začínala se červenat.
"Aha....Tak takhle to je," usmála se vítězoslavně Lucy.
"Kdybys nechodila s ním bráchou...bylo by to míň divný," přidala jsem se.
"Ale ne, tak to neni. Chodím s Jamesem a mam ho fakt ráda, dokonce ho nejspíš miluju. Vždyť on se tak změnil, už to není to střapatý pako a-"
"A jsme zase u toho," pokusila jsem se jí přerušit už v zárodku. Kdybych tak neudělala, pravděpodobně bychom strávili dvě až tři hodiny vyjmenováváním Jamesových dobrých vlastností a jeho úžasného vzhledu.
"Už ne, prosím," začala se Lucy smát. Lily se zatvářila, jako malé dítě, kterému právě sebrali hračku.
"No dobře," odpověděla nakvašeně. "Tak povídejte vy, máte nějaký nový objev?"
"Já jsem se rozhodla, že na to kašlu. Nebudu nikoho hledat, pokud se objeví, tak se objeví. Nebudu trávit čas hledáním něčeho co vlastně nechci." pronesla povznešeně Lucy.
"Ámen," povzdychla jsem teatrálně a zasněně jsem se podívala z okna.
"Jak myslíš Lucy, ale tobě to nevěřim," pohlédla na mě svým typickým prozíravým pohledem Lily.
"A proč ne?" zeptala jsem se s pohledem stále upřeným na krajinu. Teda, ne na krajinu, ale bandu hráčů v zeleném. Snažila jsem se odhadnout, který z nich by asi mohl být on. Smutně jsem si povzdechla a konečně jsem odvrátila pohled od okna. Co si to namlouvám sama sobě?
"Gilly...Co se děje?" zeptala se Lily starostlivě. Chvilku jsem přemýšlela co jí řeknu. Ale nemohla jsem najít ta správná slova, takže jsem nahodila úsměv a odpověděla: "Nic, úplně v pohodě....Půjdem na večeři, co říkáte?"
"Jasně,"přikývly obě. Lily mě sice pořád propalovala pohledem, ale nic neříkala.



Kdybych měl shrnout dnešní trénink, tak na to, že to byl první trénink to rozhodně nebylo špatný. Teda, až na ten incident s novým odrážečem, při
kterém Sebastian málem puknul vzteky. Jinak byli nováčci celkem v pohodě. Pamatuju si, jakej to je pocit, minulý rok jsem byl na jejich místě.
S úsměvem a koštětem v ruce jsem kráčel po chodbě. V tuhle chvíli mě nic nemohlo naštvat. Ani můj milovaný bratříček, který se v rohu s okusoval s nějakou holkou. Ani jeho ironický úšklebek, který mi věnoval, když si mě všimnul.
Téměř celá škola už byla nasáčkovaná ve Velké síni. Rozhodl jsem se, že půjdu na chvíli do zmijozelského sklepení a počkám až se to uklidní. Pokračoval jsem v cestě a v tom se jí uviděl. Šla v opačném směru, ona a nějaké její kamarádky které jsem nevnímal. S úsměvem se na mě podívala a pak sklopila oči. Potom, když jsme byli asi dva metry od sebe mi zase věnovala ten svůj uhrančivý pohled tmavě hnědýma, až černýma očima. A navíc si zkousla spodní ret. Pozvedl jsem obočí a ona se nepatrně uchechtla.

Když už byla dávno za mnou, zastavil jsem se a otočil jsem se. Sledoval jsem jí, dokud nezatočila do Velké síně. Pak už jsem jen bezmyšlenkovitě pokračoval dál po chodbách s pocitem, že už zítra nás čeká další společná hodina lektvarů.



Byla jsem nervózní a měla jsem strach. Byl to ale příjemný strach. Na rtech mi hrál neposedný úsměv a měla jsem neustálou potřebu upravovat si vlasy. Ano, nastala další hodina lektvarů, což znamenalo další hodinu strávenou s ním.
Nadechla jsem se a pomalu jsem otevřela dveře. Už tam seděl na lavici, ve své plné kráse.
"Ahoj," pozdravil mě svým okouzlujícím hlasem a se zájmem na mě pohlédl. Sklopila jsem oči a odpověděla. Trochu mě štvalo, že jsem se nemohla zbavit toho přiblblého úsměvu.
"Jak se máš?" pokusila jsem se o nezávaznou konverzaci, kterou jsme, díky bohu, udrželi téměř po celou dobu co jsme pracovali na lektvaru.
***



"Teď tam přidej ten rulík," řekl jsem jí následující pokyny. "Tamhle," ukázal jsem, když bloudila mezi vystavenými bylinami. Jenom se uchechtla a okamžitě pro něj sáhla.
"Promiň, dneska mi to nějak nemyslí," usmála se omluvně. Bože, ten její úsměv!
"Nevadí, je sranda tě pozorovat," odpověděl jsem jí pravdivě.
"Tsss...Pověz mi něco o sobě, prosím. Nevim, nějak si nedovedu představit co dělá člověk jako ty ve volném čase. Neber to nějak špatně," opravila svoje předešlé myšlenky, "Ale nejsi, alespoň podle mě typický kluk." Docela mě její otázka zaujala, myslel jsem si o ní totiž něco podobného, ale asi bych to formuloval jinak.
"Znáš to, když se nudím, vlezu si do rohu a předstírám že jsem panda..." odpověděl jsem.
"Cože?!" podívala se na mě překvapeně a koutky úst jí vyletěly nahorů. Pravděpodobně jsem jí trochu vyvedl z míry. "Jasně, chápu, to já zase, když se nudím, tak si lehnu na zem a předstírám, že jsem losos."
"To by mě nenapadlo, že seš až tak praštěná," rýpnul jsem si.
"Heeej," odpověděla naoko naštvaně. "Teď vážně, ty pando."
"No dobře. Vcelku nic výjimečnýho. Rád hraju famfrpál, čtu, posedávam s kamarádama...znáš to," shrnul jsem své normální záliby. To že jsem Smrtijed jsem nezmiňoval, ikdyž to vlastně nebyla moje záliba, takže...



"A teď ty," usmál se kouzelně, mezitím co míchal ten lektvar. Štvalo mě s jakou elegancí mluvil, vedle něj jsem si připadala asi tak neobratná jako hipogryf v porcelánu.
"Tak různě," odpověděla jsem a snažila jsem se aby to znělo lhostejně a ne jako že hltám každé jeho slovo. A rozhodně se mi to nedařilo. "Kromě učení...Asi všechno," dodala jsem slabou odpověd, protože v tu chvíli jsem ze sebe nedostala nic lepšího.
"Chápu...Nenapadlo by mě, že tě baví pojídat skvorejše. Ale jasně, někomu to může chutnat," uculil se na mě.
"Ale no tak," bouchla jsem ho jemně do ramene. "Víš jak to myslím."
"Samozřejmě. Pořád to ale byla dost nicneříkající odpověd. Tak mi třeba pověz cos dělala o prázdninách."
"Jasně. No, o prázdninách to bylo docela divoký. Ne, že bychom jeli někam do Afriky," dodala jsem po tom, když jsem si vybavila co například Lucy považuje za divoký prázdniny.
"Přijeli kamarádi ze školy, takže byla sranda. Navíc, vždycky, když je Sirius s Jamesem delší dobu-," zastavila jsem se uprostřed věty. Pozdě jsem si uvědomila co jsem vlastně chtěla říct. Zapomněla jsem, že nemluvím s někým kdo Siriuse skoro nezná, vždyť to byl jeho bratr. Měla jsem stochutí si nafackovat. Tohle byla jedna z mála věcí o kterých jsem s ním neměla mluvit a co já udělam jako první? Vyberu si z nich tu nejhorší a plácnu jí, jako by to byl pokec o počasí. Že já vždycky všechno zkazím. Díky tomu teď padly všechny moje naděje. Chvíli bylo ticho, ikdyž ta chvíle byla v tomhle případě extrémně dlouhá. Neviděla jsem mu do tváře, protože oba jsme měli hlavu natočenou jinam. Nevěděla jsem, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda.
"Em...Promiň, já...nedošlo mi to," snažila jsem se zachránit, jestli se teda něco dalo.
Následoval další okamžit ticha. Pak ho ale vystřídal jeho hluboký hlas. "Nemáš se za co omlouvat. Vím , že Sirius u vás byl na prázdninách. A upřímně tě lituju. Trávit s ním celé prázdniny...Občas bývá dost nesnesitelný," usmál se konečně. Zase jsem ze všeho dělala vědu a předčasné závěry. Všechno bylo v pohodě...
"Občas?! Asi bychom měli přepsat význam slova občas, protože jak je vidět, podle tebe to zřejmě znamená pořád," oponovala jsem mu.
"Ale, zas takový to být nemůže..." stál si za svým.
"Jednou jsem se probudila s oranžovou hlavou."
"Hm," hodil po mě jeden ze svých okouzlujících úsměvů, "To ti muselo slušet."
"Vysloveně - nádhera. Vypadala jsem jako pomeranč."
Uchechtl se mojí poznámce a zamyslel se. "Vlastně...Mohlo by to bát celkem zajímavý," a mrknul na mě.
"Naznačuješ tím něco?" zaptala jsem se opatrně.
"Znám takový jedno kouzlo," pronesl tajemně, "Takový...oranžový." Vstal a vytáhl hůlku.
"Ne. Ne ne ne ne ne...to neuděláš," pokusila jsem se o roztomilý úsměv, ale nemohla jsem se přestat smát.
"Ale no tak."
"V žádným případě," odpověděla jsem rázně a natáhla jsem se po jeho hůlce. Zvednul ruku nad hlavu a s pobavením sledoval moje marné pokusy. Chytře jsem si totoiž nechala hůlku v brašně, takže hezky po mudlovsku. Ale ani to nefungovalo. "Heej, " prohlásila jsem rezignovaně. Mohla jsem za to, že byl o hlavu vyšší než já? Chvíli jsme tak jenom stáli a dívali se jeden druhému do očí. Čekala jsem, jestli přece jenom nesundá ruku. A když pořád nic, tak jsem se na něj jednoduše vrhla. Popadla jsem jeho ruku a násilím jí stáhla dolů. Obtočila jsem si jí oklem pasu a snažila sez jeho ruky vyprostit tu hůlku, mezitím co on se smál. Teprve po chvíli jsem si uvědomila, že jsem se sama uzavřela do jeho sevření. Přestala jsem se marně snažit a taky jsem se začala smát. Kdyby teď někdo přišel, asi by si myslel, že spolu něco máme.
Byla jsem pořád uzavřená v jeho pažích, protože on mě nehodlal pustit, když se tak hezky uvrtala do pasti. Byla jsem k němu otočená zády, takže jsem nevěděla jak se tváří. Ale dovedla jsem si udělat aspoň nějakou představu o tom jeho ironickým úšklebku.
Ale bylo neskutečně příjemné být v jeho objetí, cítit jeho ruku na svém břiše, cítit jeho dech na mém krku, cítit jeho omamnou vůni a vnímat teplo, které z něj sálalo. Uvědomila jsem si, že už se ani jeden nesmějeme. Zavřela jsem oči a představovala jsem, jaké by to bylo kdyby mě políbil...
Chtěla bych za velkou podporu poděkovat hlavně luciaskovi9 (napiš mi prosimtě, jak to jméno mam skloňovat :D), Leaně a Chloe Riddle. Dělám to pro vás, vždycky mě potěší, když se to někomu líbí :).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 22. května 2011 v 21:22 | Reagovat

Ty se doslova vyžíváš v napínavých koncích co? Úžasná kapitola.

2 drow drow | Web | 23. května 2011 v 14:15 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že to takhle vidíš ;)...Tahle kapitola měla být totiž o několik odstavců delší, ale potom jsem se rozhodla to utnout tady :D

3 lady-frost lady-frost | Web | 23. května 2011 v 18:27 | Reagovat

děkuji za radu...koukám že máš také nějaké zkušenosti...ale není to jednudochý bohužel :/ jinak děkuji za komentář :)

4 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 27. května 2011 v 17:42 | Reagovat

[2]:Myslím, že takhle je to podstatně lepší. Taky občas přemýšlím nad tím kdy to ukončit. Mimochodem ty odstavce tam vůbec nechybí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama