~2.kapitola

30. dubna 2011 v 20:39 | Drow
Současnost

"Nejsem si jistá, že tenhle plán vyjde. Když jen tak napochoduju k Regovi s tím, že ho chci zpátky asi mi to sotva spolkne." namítla jsem. A bylo to v podstatě pravda. Nebyla jsem si jistá, jak by reagoval. Neskončilo to zrovna...nejlíp.
"Ale neboj, už si ho jednou svedla, tak se ti povede klidně podruhý," zaksichtil se Sirius.
"Ale no tak, Siriusi," usměrnil ho Brumbál. Štvalo mě, že mě urážel před celým řádem.
"Nevíš. Nevíš vůbec nic," odpověděla jsem Siriovi v klidu.
"Nevím? Tak nám pověz, jak to bylo, děvko."
Někteří přítomní se posměšně uchechtli, někteří se zatvářili pohoršeně a někteří se tvářili jakoby nic.
"Nemusím ti říkat vůbec nic," odsekla jsem. Ten příšerný vztek na toho magora předemnou jsem dusila hluboko v sobě. Svoje emoce jsem ovládala.



O dva roky dříve...
Byl čtvrtek. Ano, ten čtvrtek ve který jsme se měli s Regulum setkat o samotě. Celý den jsem byla na vážkách. V jednu chvíli jsem si byla naprosto jistá, tím co dělám a v další chvíli mi to celé přišlo pitomý. Nebyla jsem téměř schopná se soustředit na nic jiného.
Dopis od Barbary přišel hned to další ráno, což mě trochu překvapilo, ale byla jsem ráda. Alespoň na chvíli jsem Reguluse dostala z hlavy.
Šly jsme společně s Innou za ostatníma, kteří také mířili na hodinu dějin s profesorem Binnsem. Až příliš často jsem strhávala svůj pohled k Regulovi, který šel pár metrů předemnou.
"Pokud by chtěla, tak by určitě protestovala," snažila jsem se nenápadně ukončit další debatu, kterou se mnou Inna vedla. Pořád jí vadilo, jak byla Narcisa "donucená" k tomu vzít si Luciuse.
"To určitě," prohlásila sarkasticky. "Ta by se všem postavila a řekla jim ať jdou někam," dodala podobným tónem.
"Už je prostě taková...A proč ti na tom vlastně tolik záleží?"
"Už jsem prostě taková. Nechci aby celý život strávila s Malfoyem," skončila a já jsem začala doufat v konec této debaty. "Co je to vlastně za dopis?" zeptala se po chvíli a ukázala směrem k obálce v mojí ruce.
"Tohle? Barbara napsala a já nemám náladu spát na dějinách, takže to bude moje dnešní rozptýlení." odvětila jsem a konečně jsme vešly do třídy. Začala jsem litovat, že dějiny jsou jedním z mála předmětů na kterých nesedím s Regulusem. Co naplat, naposledy jsem se na něj ohlédla, usmála jsem se a usadila jsem se na svoje místo. Pomalu jsem rozthla obálku a začala číst.




Ahoj Brody,
Upřímně ti závidím ten klid a pohodu Bradavic. Chápu, že předměty asi dávají dost zabrat, ale i tak to tam bylo vždycky super. Chybíš mi, chybí mi ta atmosféra Bradavic.
Psala si mi o Regulusovi, myslím, že sis ho vybrala vcelku dobře. Doufám, že ti to s ním vyjde, hlavně se kvůli němu netrap, je to přece jenom kluk.
Co si pamatuji, tak byl docela hezký a navíc je z velmi vážené rodiny. Možná až moc vážené, dej pozor aby si se nespálila, zvláště v téhle době. Ale stejně, jste pořád jenom děti…Já vím, už jsem prostě taková, vždycky se tě budu škádlit.
Tady venku pomalu, ale jistě zuří válka. Je to vidět na lidech, jsou celkově zamlklejší a uzavřenější. Dávají si velký pozor na to co říkají a s kým se scházejí. Ulice jsou prázdnější a na každém rohu visí varování od ministerstva.
Kouzelnické společenství se začíná dělit na tři tábory, ty co s tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit souhlasí, ti kteří s ním nesouhlasí a ti kteří se nepřiklání ani k jedné straně. Já patřím k té poslední skupině. Snažím se od toho všeho zůstat co nejdál.
Tím se vracím zpátky k Regulusovi. Je dost možné, že on se přikloní k ty-víš-komu. Jakou stranu si zvolíš ty, je jenom na tobě. Jen chci aby sis tohle uvědomila včas.
Netušíš jak moc bych teď s tebou chtěla být v Bradavicích. Doufám, že se brzo uvidíme.
Pozdravuj prosím tě Amycuse a Alectu, vždyť víš, že oni nikdy nenapíšou…
Měj se,
S láskou, tvoje Barbara


Byla jsem neskutečně ráda, že mi Barbara napsala tak brzo, ale ve skrytu duše jsem doufala, že mi pomůže mým rozhodováním, proto jsem jí taky psala o Regulovi. Ale díky ní jsem byla ještě více nerozhodná.
Ohlédla jsem se po třídě. Všichni spali, nebo alespoň podřimovali. Nečekaně jsem svůj pohled stočila na Reguluse. Nespal, jenom se nudil s podepřenou hlavou. Když zpozoroval, že na něm visím pohledem, napřímil se a věnoval mi pronikavý pohled a oslnivý úsměv. Chvíli jsme na sebe jen tak koukali a v ten moment jsem se rozhodla, že to prostě budu muset zkusit, jinak bych si to vyčítala po zbytek života.
Konečně nastala ta chvíle, měla jsem se s ním setkat v té učebně. Byla jsem možná až moc nervózní, což bylo podivný, protože jsem krizové situace zvládala v pohodě. Naposledy jsem si upravila vlasy a načechrala sukni.
Zkontrolovala jsem čas - měla jsem tam být před pěti minutama, takže jsem měla zpoždění tak akorát. Konečně jsem tedy zatáhla za kliku a vešla dovnitř.
Seděl tam na lavici ve své plné kráse. Maličko rozcuchaný účes, černá košile s horními knoflíčky rozepnutými a ten jeho typický sexy úsměv.
"Hm," sjel mě od hlavy až k patě zkoumavým pohled. "Už jsem čekal že nepříjdeš," dodal po chvíli.
"Tak začneme?" zeptala jsem se ho a maličko jsem si olízla rty. Snad jsem nebyla až moc průhledná.
"Jasný, začneme. Předveď mi to kouzlo," řekl s podivným důrazem na poslední slovo a já začala mít břicho plné motýlků. Zamířila jsem na kostičku, kterou jsem měla proměnit v kočku a schválně jsem při provádění kouzla udělala špatný pohyb rukou, takže samozřejmě nevyšlo. Teď tam stála kostička s kočičíma ušima. Nevinně jsem se na Reguluse usmála. Ten jednoduchým pohybem přeměnil zmutovanou kostičku zpátky v kostičku a přišel ke mě.
"To musíš takhle," přistoupil ke mě zezadu a uchopil mojí ruku. V tu chvíli mě doslova omámila jeho vůně. Předvedl ten správný pohyb rukou a přitisk se ještě blíž kě mě. Byli jsme jako jedno tělo. Cítila jsem každý jeho nádech. "Zkus to," přikázal mi tiše a já jsem slastně zavřela oči. Doslova mě zamrazilo, když jeho hluboký hlas zazněl přímo u mého krku. V tu chvíli mi došlo že tak stojím jak tvrdé y.
"Jo, jasně," vyhrkla jsem okamžitě, abych zamaskovala ten náhlý výpadek mozku. Vyslovila jsem zaklínadlo a spolu s jeho rukou jsem udělala ten správný pohyb. Ale stejně, místo kočky se tam objevila čtyřnohá krychle s náznakem hlavy.
"Ne," zvolal a přeměnil toho mutanta zpátky. "Musíš se soustředit," pronesl takovým milým hlasem který jsem od něk ještě neslyšela.
"Dobře," odpověděla jsem v klidu. Rychle jsem si zvykla na jeho blízkou přítomnost. Chytnul mě za druhou ruku a propletl svoje prsty s mými. V tu chvíli jsem cítila jeho plnou podporu. A provedla jsem kouzlo úplně správně, tak jako na hodině.
"No vidíš," pronesl nadšeně a šel ke kočce a zanechal mě tam se silným bušením srdce. "Sice nemá drápky, ale to nevadí. A všimnul jsem jedné maličké chyby kterou děláš. Jestli ti to nevadí, můžeme to napravit."
"Tak jo, super," usmála jsem se a sedla jsem si na lavici. Překřížila jsem nohy a maličko si povytáhla sukni. Navíc jsem si vzala do ruky pramínek vlasů a natáčela jsem si ho na prst. Chvíli se na mě zkoumavě díval a pak přešel k tomu, jak mám špatný točení s hůlkou obecně. Poslouchala jsem ho, ale zároveň jsem se ho snažila co nejvíc rozptylovat. Bylo zábavný sledovat jak uprostřed výkladu zmlknul a sekundu na mě zíral a pak zase pokračoval jakoby nic.
"Zkus si to," řekl mi, když mi zrovna ukazoval nějaká cvičení na to, jak si procvičit ruku.
"Uhm," odpověděla jsem a sledovala jak se přibližoval. Měl šibalsky načechrané vlasy, které mu sahaly téměř na ramena, polodhalenou hruď, na kterou jsem se prostě musela každou chvíli kouknout a na rtech svůdný úsměv. Otřásal mnou zase ten stejný pocit jako před chvílí. To napětím mezi náma už se nedalo vydržet, ale chtěla jsem, aby on udělal další krok. V těch lepších rodech nebylo běžné, že by holka políbila kluka jako první. A navíc, chtěla jsem aby mě ulovil on. Už byl skoro u mě a jeden druhého jsme propalovali pohledem. Nachvíli už jsem začala pochybovat o tom, jestli se vůbec k něčemu chystá. Měl přece tolik šancí.
"Kašlu na to," prohlásil trošičku roztřeseným hlasem a přitiskl ke mně svoje rty. Něžně přejel po mých rtech a ke konci je lehce olízl. Pravděpodobně netušil jak moc mě nažhavil. Bylo to jako, kdyby mě někdo polil ledovou vodou. Odtáhl se a věnoval mi ten svůj typický svůdně-arogantní úsměv. Nachvíli jsem se plně věnovala těm jeho úžasným, černým očím. Přitahovala mě ta jeho arogance i jeho něžné polibky.
"Konečně," řekla jsem a přitáhla jsem si ho za lem jeho košile. Tentokrát to byl opravdu vášnivý polibek, protože já jsem se prostě nedokázala udržet. Sevřela jsem jeho spodní ret a on zas můj horní a vpíjeli jsme se jeden do druhého. Nezdál se, ale líbal úžasně. Úplně jsem roztávala a zároveň mě políval ten ledový pocit. Začal se dobývat jazykem dovnitř a já ho téměř okamžitě pustila. Bylo to naprosto úchvatný. Rukou jsem mu zajela do vlasů, on mě zase hladil po bocích, dokonce se občas dotknul mého prsa, vždycky jsem přitom málem vyletěla z kůže a on se , i uprostřed vášnivého polibku, usmál. Maličko jsem ho kousla do rtu a to zase on málem vyletěl z kůže a já se tomu musela usmát. Nakonec jsme se od sebe odlepili, protože jsme prostě museli nabrat kyslík. Nedechovala jsem se, jako kdybych běžela maraton a on byl na tom podobně. Začali jsme se tomu smát, protože jsme vypadali opravdu úžasně. Pořád mě hladil po bocích a když už jsme oba dýchali normálně znovu se mě k sobě přitáhl a já jsem zavěsila ruce kolem jeho krku. Tenhle polibek byl méně divoký, ale stejně vášní přetékal. Objímali jsme se pomocí rtů, tak jako kdybychom k sobě patřili odjakživa. Věděla jsem, že od teď mu patřím a on patří mě. Lidi z naší koleje totiž nebrali vztahy na lehkou váhu a rozhodně ne Regulus.
Začali jsme zvolňovat polibek, až jsme se jeho dotýkali rty a čelem. Přejel mi jazykem po ústech a já slastně vzdychla. V tu chvíli nám patřil celý svět.
Současnost

Sirius se naježil a odtáhnul se zpátky.
"Tohle už začíná být osobní záležitost," prohlásil Brumbál a já i Sirius jsme se na něj obrátili. " Brody a Siriusi, jděte si promluvit do vedlejší místnosti o samotě. Vy dva znáte Reguluse Blacka nejlépe, dohodnete se na tom, jaký bude náš plán. Podívala jsem se zhnuseně na Siriuse a on mi to oplatil podobným stylem. Nakonec jsem se hrdě vzedla a zamířila jsem do vedlejší místnosti. On něco ještě pošeptal Potterovi, který seděl vedle něj, zasmál se své, určitě moc vtipné poznámce na můj účet, zvedl se a nevzrušeně se došťoural za mnou.
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Zasněné* a luciaskovi9, protože jejich komenty mě dokopali k tomu, abych napsala tuhle kapitolu, za což jim děkuju, já jsem totiž strašně líná. Ani nemáte tušení jak na mě ty komenty působí :)...Takže díky díky díky :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luciasek9 luciasek9 | Web | 1. května 2011 v 9:02 | Reagovat

miluju to miluju milujuuu :P :P :P Další prosím co nejdřív. Ta scéna s Regulem byla pěkně žhavá! Úplně si to dokážu představit!
Umíš fakt hezky popisovat děj tak, že to úplně vidím před očima... :D
A máš pravdu :D u mě se to s Regulem už taky pořádně rozjíždí :D :D Mám už rozepsanou další kapitolu a tam už se dočkáš svého .... tedy našeho ;) Regulka víc :D :D :D
Vlastně vzhledm k mé pořád vzrůstající posedlosti Regem a tvou užž vysoce postavenou posedlostí by nám šla dobře společná povídka že? :D
Ale hlavně! Dalí kapču... A Světlo uprostřed noci .... Ta povídka se mi taky líbí, ale rozjíždí se oproti téhle dost pomalu, co? :D ale nevadí, já si počkám :D

2 Drow Drow | Web | 1. května 2011 v 9:54 | Reagovat

ach, já mam takovou radost že to někomu líbí :)))
Je pravda, že tahle se rozjíždí mnohem rychleji, taky jí plánuju o mnoho kratší, pořád je moje hlavní povídka Světlo uprostřed noci...Ale i tak mám obě docela ráda, sice mají strašně chyb, ale to neva :D

3 luciasek9 luciasek9 | Web | 1. května 2011 v 10:32 | Reagovat

hej a nemáš nějaký icq, nebo facebook, nebo něco tak? :D mohli bysme si normálně napsat ;)

4 Drow Drow | Web | 1. května 2011 v 10:50 | Reagovat

mam icq...ale nevim jak ti ho předat, protože se mi nechce psát svoje icq na web kam se může kdokoliv kouknout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama