•15. kapitola - Lektvary

3. dubna 2011 v 19:39
Šel jsem radši dál od toho všeho zmatku. Nerad bývám ve středu dění. V paměti jsem procházel všechny tváře, které jsem si pamatoval z Nebelvíru a přemýšlel nad tím s kým bych chtěl spolupracovat. Pořád jsem byl toho názoru, že lámat vztahy mezi náma a nebelvírskýma přes koleno nemá cenu. Nedokázal jsem si představit, že by spojení těch dvou kolejí mohlo skončit dobře.
A v tu chvíli kdy už jsem se rozhodl, že jí půjdu hledat se objevila přímo přede mnou. Musím přijít na ten její fígl, tohle totiž dělá pořád, usmál jsem se vlastním myšlenkám. Bylo úžasné pozorovat její chování. Právě teď si stoupala na špičky a dvakrát si dokonce povyskočila, aby byla vyšší a viděla do davu. Opravdu byla docela malá, asi tak o hlavu a půl menší než jsem byl já.
Řekl jsem si, že tohle je ta příležitost na kterou jsem čekal a která tu není každý den. A navíc, při představě, že by musela spolupracovat například s takovým Bartym...
Využil jsem toho, že byla otočená zády a poklepal jsem jí na rameno. Okamžitě se otočila a na tváři se jí objevil ten roztomilý úsměv. Uvědomil jsem si, že jsem si vlastně nepromyslel co jsem jí hodlal říct, takže to byla čistá improvizace.
"Víš, že vypadáš roztomile, když se takhle směješ?".
"Díky," zamumlala a s ještě větším úsměvem sklopila zrak.
"Tak co, už máš dvojici?" zeptal jsem se přímo. A jestli to bude někdo typu Sebastian, tak ho asi rovnou uškrtim.
"Um, um," zavrtěla hlavou.
"Ne, tak to neni, nekecej mi tady."
"Eh, c...co?" zeptala se nechápavě, ale v očích jí tančili jiskřičky.
"No, budeš se mnou,"


"No, budeš se mnou," usmál se tím pokřiveným šibalským úsměvem. Fascinovalo mě to. Bylo mi naprosto jasné, že pokud budu mít možnost, jednoznačně chci dělat ten pitomej lektvar s ním, ale nechtěla jsem se mu poddat tak jednoduše.
"Hm, a co když řeknu ne?" zeptala jsem se ho a zase jsem mu pohlédla do očí. Chyba chyba chyba. Já se snad nepoučim.
"Ale ty neřekneš ne," stál si pevně za svým a usmíval se. Uchechtla jsem se.
"Jak to můžeš vědět?"
"Máš pravdu, zapomeň na to," prohlásil naoko a začal se rozhlížet po ostatních. "Ta tvoje kamarádka, Alyson, žejo? Myslíš, že je volná?" prohlásil s hraným zájmem.
Vyčítavě jsem se na něj zašklebila.
"Heeej," napomenula jsem ho. Měla jsem co dělat, abych z toho všeho nepropukla v smích. Bylo nesmírně těžký se v jeho přítomnosti nesmát. A přitom, kdyby tohle řekl brácha, nebo kdokoliv jinej, asi bych se nesmála. "Jasně, že budu s tebou," kápla jsem konečně božskou.
"Vidíš, já to říkal," rejpnul si.
"Drzoune jeden," oplatila jsem mu to.
"Tak, konec přestávky," ozval se Křiklan a začal nás nahánět do třídy. Málem jsem zapoměla, že máme ještě ty lektvary.
Byli jsme s Regulem na konci toho chumlu. Hm, neuvědomila jsem si jak moc se mi líbí představa "my" - jako já a Regulus. Byl asi deset centimetrů ode mne a já se z toho mohla dočista zbláznit. A jednou, když se mě omylem doktnul ruky, mnou projel takovej šok. příjemnej šok, to se musí nechat. Ale nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby mě někdy políbil, nebo nedejbože něco víc. Asi bych explodovala. Posadili jsme se do čtvrtých lavic a čekali co se bude dít. Pokud jsem byla takhle nervózní teď, nebyla jsem schopná si představit, jak to bude vypadat, až se budeme scházet sami.
Když už se konečně všichni usadili, povzbudivě jsem se pokusila usmát se na Alyson, která vypadala, že v Skrkově přítomnosti asi omdlí. Upřímně jsem jí litovala.


Byl jsem rád, že jsem ve dvojici s ní. Jediná normální v tý jejich koleji. A navíc fakt pěkná, něco mě na ní silně přitahovalo. Rozhlédl jsem se po třídě, abych věděl s kým sedí ostatní.
Sebastian se ksychtil vedle Johnsona, Barty vedle Gillianino kamarádky Alyson a Kara se snažila co nejdále odtáhnou od svojí sousedky Camilli Peaksové, která, jak vím, byla z mudlovské rodiny. A zvláště Kara to musela nést hodně těžce.
Otočil jsem se zpátky na Gill a mírně jsem se usmál. Začala mě uvádět k šílenství, když si začala namotávat vlasy na svůj prst. Doufal jsem, že na ní působím alespoň z poloviny tak, jako ona na mě.
Potom co Křiklan dokecal o tom jak je rád, že jsme tak samostatní, či co, začal konečně obcházet třídu s miskou plnou lístečků. Nepochybně názvy těch lektvarů.
Jak postupně ubývalo lístečků, začal jsem z mého předběžného seznamu vyškrtávat lektvary, které nám mohl zadat. Byl jsem upřímně rád, že nemáme Felix Felicis - šest měsíců jsem tím fakticky strávit nechtěl. Proto jsem Sebastiana upřímně litoval.
Ale to už došel i k nám, podíval jsem se na Gillian a vytáhnul jsem jeden náhodný lísteček. Rozbalil jsem ho a na prázdném papírku se začal objevovat zlatý nápis Libera Mendacium . Přečetl jsem nahlas název a sekundu potom se Křiklan znovu rozpovídal.
"Ah, Libera Mendacium, další pěkný kousek. Zvláštní, moc využití nemá, lidé obvykle raději využijí Veritaséum, aby se dozvěděli pravdu jenom od jednoho člověka ne ode všech. Pro ty co neví, tento lektvar způsobí, že pokud ho vypijete, tak přesně po dobu jedné hodiny a dvanácti minut poznáte, když vám někdo řekne jakoukoliv lež. Občas to bývá ošklivé překvapení." dokončil a přešel k další dvojici.
"Jak dlouho se připravuje, nevíš?" zeptala se mě.
"Nevim," zavrtěl jsem hlavou. "Ten v učebnici nebude," poznamenal jsem, když začala listovat v její knížce.
"Máš pravdu," dodala po chvíli listování a odložila jí zpátky.
Počkali jsme, než si nás Křiklan zavolal, tak jako všechny ostatní, k sobě do kabinetu aby nám dal všechny potřebné instrukce.
"Dáma má přednost," řekl jsem a otevřel jí dveře. Mile na mě usmála a vešla dovnitř.
"Co máte za lektvar?" zeptal se Křiklan.
"Libera Mendacium," přečetla z lístečku.
"Ano, jistě. Takže, tady máte knihu, kde je všechno co budete potřebovat." podal jí jeden ošoupaný výtisk. "A ještě vám doporučuju najít nějakou nepoužívanou učebnu, nebo něco takového, kde budete lektvar vařit, příprava je totiž trošku delší, takže...Pokud vím, všechny potřebné přísady, by tady měli být u mne na skladě, ale pokud by se naskytl problém, nebojte se za mnou přijít a nějak to vyřešíme."



Museli jsme chvíli čekat, než všichni dostanou instrukce, ale to vůbec nevadilo. Ten čas jsme si s Regulusem zkrátili obyčejným povídáním, ale i tak to bylo super.
Dohodli jsme se na tom, že použijeme jednu učebnu vedle zmijozelského sklepení. Upřímně jsem byla zvědavá, kde se nachází. Bylo zajímavý bylo, že oni jediný měli společenku ve sklepení.
"No jo, vy jste vždycky museli být výjimečný," rýpla jsem si do něho, když jsme vcházeli do učebny.
"Narozdíl od vás, kteří si jen tak zaberou nejvyšší místo, kam dousáhnou," oplatil mi stejným sarkastickým tónem. Rozhlédla jsem se po třídě a roztáhla jsem závěsy u jednoho z oken, abychom tu vůbec viděli.
"Tak jo," posadila jsem se na katedru. Položil kotlík na nejbližší lavici. A začal mě zkoumat pohledem. Pomalým krokem se ke mně přibližoval. Udržovala jsem s ním silný oční kontakt a mojí hlavou se rojilo tisíce myšlenek. A ne všechny zrovna slušné. Už byl přímo u mě, když jsem si uvědomila, jak moc mě přitahuje. Asi bych byla schopná znásilnit do na místě.
Vzdálenost mezi náma byla asi tak nanejvíš patnáct centimetrů.
Zkoumala jsem ty jeho úžasný oči a byla jsem ztracená. Pomalu mě chytil za ruku a palcem mi přejel po kloubech. Přísahám, v tu chvíli moje srdce zapomnělo na dvě sekundy bít.
"Hm?". Hm? Co mělo sakra znamenat to jeho nečitelné Hm? Ať nemluví tak nečitelně, kdo se v tom má vyznat.
"Hm?" zopakovala jsem jeho, pravděpodobně, otázku. Jediná jeho reakce bylo to, že mi druhou rukou zastrčil neposedný pramen vlasů za ucho a usmál se. Nechápala jsem, proč stačila jenom jeho blízká přítomnost a já měla plno motýlků v břiše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 4. dubna 2011 v 16:50 | Reagovat

Báječný. Tady někdo umí napínat lidi co?
Moc povedený.

2 Drow Drow | Web | 4. dubna 2011 v 17:27 | Reagovat

[1]: díky moc :)...opravdu to neskutečně potěší ;)

3 Beccie Beccie | 15. května 2012 v 18:03 | Reagovat

Super, úžasný, krásný, dokonalý :D tu povídku jsem si vážně zamilovala a doufám, že bude pokračovat :)), píšeš vážně dokonale

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama