•13. kapitola - Hodinu po půlnoci

20. března 2011 v 20:59
Seděl jsem a zpracovával svoje pocity. Bylo to celý divný a postavený na hlavu. A zároveň nechutně úžasný. Byla pryč jenom minutu a mně se po ní stýskalo. Je možný, že jsem byl celou tu dobu tak slepej? Ve skutečnosti byla úplný opak toho s čím jsem se stýkal denně.
Tak daleko a zároveň tak blízko, povzdechl jsem si. Ale přesto jsem se usmíval. Stačila pouhá myšlenka na ní. Byla ještě dítě, myslím že pořád ještě trochu naivní, ale byla chytrá. To se nedalo popřít. Uváděla mě do rozpaků, právě kvůli těmhle rozdílním vlastnostem jsem prakticky nikdy nevěděl co udělá nebo neudělá. Byla prostě nevypočitatelná.
Za okny se rozléhala nekonečná tma a slabá, přesto stále sílící bouřka. Bradavice pro mě vždycky byli místem kde se člověk může schovat před krutou realitou. Jo, budou to krutý časy.
Zvedl jsem se a rozhodl jsem se odejít. Měla cenu tam zůstávát?
Byla skoro jedna hodina, jak hlásali obrovské nástěnné hodiny. Ještě jsem se rozloučil s pár lidma a potom jsem zamířil do zmijozelského sklepení.



Cestou do nebelvírské věže jsem se doslova vznášela. Celou tu hodinu co jsme si povídali jsem cítila příjemný šimrání a najednou jakoby se mi zvýšil postřeh, každý jeho sebemenší pohyb jsem vnímala mnohem intezivněji. Chtěla jsem se mu pořád dívat do očí, ale zároveň jsem nevydržela zároveň s ním mluvit a udržet oční kontakt déle než tři vteřiny.
Mým tělem se rozlíval celou cestu blažený pocit, že ho nejspíš alespoň trochu zajímám. Přece měl celou tu dobu možnost odejít a nebavit se se mnou, ale on tam zůstal. Zastavila jsem se, rozhlédla jsem se po chodbě, jestli jsem tu doopravdy sama. Zasmála jsem se a radostí jsem se třikrát zatočila. Potom jsem se rozběhla do nebelvírské věže, jeslikož už bych se opravdu neměla toulat venku.
Doběhla jsem do pokoje. Jediný kdo byl ještě vzhůru byla Lily.
"Ahoj," zašeptala jsem, protože jsem nechtěla probudit Lucy, bývá dost nepříjemná když jí někdo probudí. Duoufám že nepostřehla tu menší eufórii v mém hlase.
"Nazdar," odpověděla mi slabým hlasem Lily. "Kam si se prosimtě zmizela?" zeptala se.
"Já? No to spíš kam si zmizela ty?" oplatila jsem jí to a začala jsem se převlékat.
"Víš kolik tam bylo zajímavých a důležitých lidí? Musím navazovat kontakty, nikdy člověk neví kdy to bude potřebovat. Už příští rok se budu muset život sama..."
"Nějaká dospělá, nemyslíš?" rýpla jsem si do ní ze srandy a lehla jsem si do postele.
"Ale kušuj...chci vidět tebe za rok."
"Já? Já budu s nějakým úžasným klukem bydlet někde v Londýně. Budu mít nějakou pohodovou práci a budu si užívat život," zvedla jsem ruce do vzduchu a usmála se nad tou představou. Čirou nááhodou byl ten úžasný kluk Regulus Black. No co, snít snad můžu, ne?
"To víš že jo," zasmála se Lily. "Dobrou."
"Dobrou." Odpověděla jsem jí a ponořila jsem se do svých vlastních představ. V mých představách to byl ten nejúžasnější kluk. Vždycky se mi líbil, ale pořádně jsem neznala jeho pravý charakter, takže jsem si musela něco domyslet. Ale o to líp.
Stáli jsme v prázdé chodbě a on se chystal mě políbit. Představovala jsem si, jaký by to asi bylo, kdyby mě láskyplně, něžně a zároveň trochu drze políbil. Našpulila jsem vlastní rty a představovala si ja jeho ruka krouží po mých zádech. Ještě že mi nikdo nečte myšlenky, to by bylo špatný.



Přišel jsem do společenské místnosti. Ta byla úplně vylidněná, až na Sebastiana a Karu, který seděli na kažené sedačce a líbali se. Chvíli jsem stál a pozoroval je. Trochu jsem Sebastianovi záviděl, že má někoho koho má rád a kdo má rád jeho. Ikdyž se pořád rozcházeli, tak se zatím vždycky usmířili.
"Ahoj, ráno se uvidíme," uslyšel jsem Kařin hlas chíli jsem počkal a pak jsem vyšel ze stínu.
"Nazdar," pozdravil jsem Sebastiana.
"Kámo, pojď sem, chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit." Sednul jsem si do protějšího křesla. "Máš zájem být letos v družstvu, žejo?"
"Jasný, to víš, určitě," přikývl jsem. Byl kapitán famfrpálového družstva. "Bude nějaký konkurz?"
"Hm...na některý místa asi jo, ale tebe beru hned. Nemá cenu zkoušet někoho dalšího.
"Tak jo, to beru."
"Už pujdu spát," dodal po chvíli. "Tak čau."
"Jo, já pujdu za chvíli. Čau."
Přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem nad jednou důležitou věcí. Nad velice důležitou věcí. Jak je možný že Gillian je tak sexy, když jí padají vlasy do obličeje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cookies Cookies | Web | 20. března 2011 v 22:16 | Reagovat

Ahoj,nechtěla by ses kouknout k nám na blog a ohodnotit nám povídky?Teprv začínáme a byly bysme rády,kdyby ses na ně kouknula. (Soráč za reklamu.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama