•11. kapitola - Infiltrace

9. února 2011 v 18:39
"Dávejte si příště větší pozor, ano pane Malfoyi!" slyšel jsem hlas svého nového učitele. "Jednáte velice, velice neopatrně. Některým osobám by se nemuselo líbit, víte moc dobře co tím myslím," napomenul ho vyděračným tónem." Pomalu jsem se k nim přiblížil. Zabočil jsem za roh a pan Burke mě spatřil.
"Á, pan Black. Skvělé, potřebuju s váma dvěma mluvit. Pojďte do mého kabinetu."

"Není to příliš riskantní?!" vyjel jsem na něj jakmile se zavřeli dveře od jeho kabinetu. "Nasadit smrtijeda přímo Brumbálovi pod nos."
"Uklidni se, ano?" oplatil mi podobným tónem. "Brumbál dlouho někoho hledal a Pán Zla potřebuje někoho kontrolu nad váma dvěma!" sjel nás pohledem. "Například šikanovat třeťáky přímo na chodbě." obrátil se k Luciusovi. "To opravdu není moc chytrý, ne v téhle době. Jestli uvidím, nebo jenom uslyším na tebe sebemenší stížnost, tak z toho Pán nebude mít radost až mu to povím. Mým úkolem je kontrolovat vás a udržovat vás dva v kontaktu s Pánem. A vyhledávat nové smrtijedy. Podle Pána je mladá krev nejdůležitější, ale jak tak na vás dva koukám..."
"Zkrať to!" přerušil jsem ho. Nikdy jsem ho neměl v lásce, už tenkrát když k nám chodívali s rodinou na nedělní oběd. Byla tradice, že každou neděli k nám chodila nějaká spřízněná čistokrevná rodina. Dlouhosáhlá nuda.
"Chce vám co nejdříve dát znamení zla." zašeptal jízlivě. "Musím vás dostat ze školy, v předvečer všech svatých."
"To je trochu pozdě, ne?" ozval se Lucius.
"Je to tak jak Pán nařídil a myslím, že toho má v hlavě mnohem víc než ty, Luciusi." napomenul ho jako pětileté děcko. "Ale to je teď jedno, oba víte co máte za úkol, takže jděte. Jděte!" vyhnal nás. "Chovejte se jak se patří, jasné? " dodal. A pak nás definitivně vyhnal z jeho kabinetu.


Společenská místnost sloužila hned k několika účelům. Byla to místnost, kde se odehrávalo všechno důležité týkající se koleje.
James přišel a unaveně dopadl do křesla s žalostným výrazem.
"Co se stalo?" zeptal se Remus.
"Nástěnka." zareagoval a pořád koukal na nohu od stolu.
"Co je s nástěnkou?"
"Oznámení." odpověděl po chvíli.
"A co za oznámení?" začala i Removi docházet trpělivost.
"Havraspár." zahuhlal nepřítomně.
"Havraspár?" zeptali jsme se s Remem naráz.
Ještě pár sekund klidně seděl na židli a vypadal, že něco promýšlí. Pak se znenadání zvednul a obořil se na nás. "Co s Havraspárem? Famfrpál, to je Havraspárem! A je už na konci září! Sotva stihneme sestavit pořádný tým, nebude vůbec čas na tréninky, navíc letos jsou OVCE, vůbec nebude volný čas a my máme první zápas už koncem září. To se děje!" otočil se a rychle běžel do svého pokoje. S tázavým pohledem jsem pohlédla na Rema.
"Takhle šílí vždycky, teď nejspíš šel napsat oznámení o konkurzu hráčů do mužstva, který bude nejlépe dnes večer, aby potom , samozřejmě, stihli trénovat. A okolo tohodle bude šílet ještě dva týdny." dopověděl a znovu se zahleděl do svojí knížky. Můj brácha byl vždycky tak trochu magor.

Byla to taky ale místnost, kde se všichni učili a dělali svoje úkoly. Stejně bylo nejlepší okolo čtvrté hodiny odsud zmizet. Letos to bude k nevydržení, Lily a ostatní skládají OVCE.
Hlavně to ale byla místnost, kde všichni trávili většinu svého volného času. Ať už hraním šachů, třaskavého Petra, nebo jiných takových. Nebo prostě jenom klábosením s ostatníma spolužákama.
"Siriusi?"
"Hm?" otočil se ke mně.
Dlouho jsem přemýšlela jestli se ho mám na to vůbec ptát. Sice byl jako můj druhý brácha, ale tohle bylo vždycky tabu. "Víš, chtěla jsem se tě zeptat na tvojí rodinu. Ano, vím, že o tom nerad mluvíš, ale jenom jsem chtěla vědět, třeba jaký máš vztah k bratrovi, nebo něco takovýho." vysmolila jsem ze sebe a předem jsem věděla že to byla chyba.
"Ts, moje vypečená rodinka," odfrkl si posměšně. "Není co bych ti povídal, rodiče strašný snobové a brácha pitomec, se kterým jsem nemluvil od té doby, co mi bylo patnáct." zahleděl se. "Je to kretén, zahleděnej jenom do sebe, posedlej čistou krví a černou magií. A pěknej grázl... Proč se ptáš?"
"Eh, to nic, jen tak," usmála jsem se na něj a radši jsem se znovu sklonila nad svojí knížku. Litovala jsem toho, že jsem s tím rozhovorem vůbec začala. Co jsem si vlastně myslela že zjistím? Že je vlastně strašně hodnej a do zmijozelu se dostal omylem? V životě bych s ním stejně nemohla být, navíc ho vlastně vůbec neznam a celý by to bylo prostě nereálný. Musím nad ním přestat přemýšlet, abych...no, ale to je jedno. Prostě na něj nebudu myslet a hotovo. Tečka.
Když on je tak hezkej, neuržela jsem se pochvíli a byla jsem myšlenkama zase u něj. Má svůj styl a ten jeho šibalskej úsměv. Má úchvatnou barvu očí. Je možný, že by se zelená s modrou tak geniálně promíchaly? Tak jo, vážně na něj musim přestat myslet, nebo by mě to později mohlo mrzet.


 Po prvních dnech se zase vše vrátilo do těch stejných kolejí ve kterých to minulý rok skončilo. Sice v novinách se začalo objevovat mnohem víc zpráv o vraždách a podivných úmrtích. Objevila se dokonce i zmínka o smrtijedech. Celková nálada v celém kouzelnickém světě začínala být mnohem napjatější. I poměry ve zmijozelské koleji zůstaly vesměs stejné. Až na to, že někteří byli informovanější více a někteří méně.
Za těch pár dnů jsem už stačil zjistit jak moc jsem toho zapomněl, hlavně z přeměňování. Ale to není zase tak důležitý. Podivnější to bylo na hodině obrany proti černé magii. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli je úplně nejlepší nasadit smrtijeda brumbálovi přímo pod nos a navíc mě štvalo, že nás tady takhle sprostě kontroluje.
Za těch pár dnů jsem se taky stačil pohádat se svou "nastávající", několikrát odmítnout Sebastiana a ty jeho plány proti nebelvírským a strávit hodinu a půl na ošetřovně. Ne že by to spolu nějak souviselo. A na ošetřovně jsem byl jenom díky tomu, že Protiva byl tak hodnej a shodil jedno větší brnění přímo na ruku.
Za ty prázdniny jsem skoro zapoměl jaká bývá atmosféra při hodinách. Typické spaní na dějinách, kecání na formulých, soustředění na přeměňování a tak dále. Na co jsem ale nezapoměl byli ty Křiklanovo večírky. Podobně otravné večírky jsem totiž absolvoval i o prázdninách. Moc velká zábava. A jelikož nemám nejmenší šanci jak se z toho vyvlíknout, tak mě zachvíli čeká další. Super.


Začala typická škola. Čím dál méně času na kamarády, zvláště když většina z nich měla letos OVCE. Doufala jsem, že se zase trochu uvidim s Regulusem. Sice jsem s ním vlastně pořádně mluvila jenom jednou, ale každý den jsem ho viděla ve třídě. Snažila jsem se tomu všemožně zabránit, ale asi se stal mojí platonickou láskou. Takový "zakázaný ovoce". Vždycky jsem si vybrala toho nepravýho.
Na školu jsem vždycky stabilně kašlala. Snažila jsem se tak nějak proplouvat, ale s co nejmenší námahou. Občas se objevil nějaký problém, třeba jako teď, kdy jsem zjistila, že jsem jaksi vypustila rozpohybovávací kouzla. Jsem moc vděčná za Lily, jinak nevím, jak bych se vůbec dostala do šestého ročníku.
Právě jsem se nacházeli v jedné nepoužívané učebně a já se všemožně snažila to pitomý brnění rozpohybovat.
"Musíš tou hůlkou mávnout doleva!" předváděla už postý Lily. Dneska mi to prostě nešlo.
"Jo, jasný."...Prásk. Ups, tak trochu se mi povedlo rozdělit brnění na desítky kousků. Alespoň se pohybovali. Usmála jsem se omluvným úsměvem na Lily, která to hned začala napravovat.
"Co se to tady děje?" ozvalo se zpoza dveří. Super, Křiklan.
"No, víte my tady jenom něco zkoušíme," ujala jsem se mluvení a doufala, že Lily už pochytala všechny kusy. Usmála jsem se jako neviňátko, nebo tak to alespoň mělo vypadat. Křiklan ale vypadal, že ho to vlastně vůbec nezajímá.
"Slečno Evansová, co tady děláte? Vždyť víte, že dnes mám ten večírek, vy na něm nesmíte chybět."
"Ano, samozřejmě, hned se jdu připravit," odpověděla. Uznávala ho jako učitele, takže pozvánky na jeho večírky se snažila neomítat.
"A slečnu Potterovou můžete vzít s sebou," usmál se jízlivě. Já jsem vlastně nikdy na žádném takovém večírku nebyla, ale podle toho co jsem slyšela od Lily to nebylo nic pro mě.
"Ale, já..." snažila jsem se něco namítnout.
"Žádný takový, přijdete a basta. Tak už jděte," vyhnal nás. To bylo od něj opravdu hezký, pomyslela jsem si ironicky.

"Lily, co si mám vzít na sebe?". Stála jsem u svého šatníku a žalostně hledala něco, co bych si mohla vzít na sebe. Šaty, totiž večerní, se v mých věcech zásadně nevyskytují. Lily kriticky shlédla moje oblečení a vytáhla svoje druhé šaty.
"Já tam ale nechci," postěžovala jsem si jako malé dítě, když mi podala ty zpropadený šaty.
"Ale no tak. Je to jenom jeden večer. Víš co by někteří dali za to aby tam mohli jít?" Já si to s nima klidně vyměním. Ale stejně jsem se do těch šatů oblékla. Měli takovou světle zelenou barvu s nádechem azurově modrý a byli pod hrudníkem svázaný černou stužkou. Nakonec nebyli tak špatný, pomyslela jsem si. Ale to už mě zase táhla pryč.






       Tahle kapitola se mi psala nesmírně těžko, neměla jsem moc času a tak nějak mě to prostě nebavilo...ale potřebovala jsem se dostat k těm zajímavějším částem povídky...na tu další se těšim :)...a jak se kapitola líbila vám? Budu ráda za komenty, zvláště pokud máte nějaké výhrady...díky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejčastější anketa?

Líbí se ti můj blog? 16.7% (1)
Byl jsi tady? 83.3% (5)

Komentáře

1 Leana Leana | Web | 10. února 2011 v 9:05 | Reagovat

Povedený. Takže teď to bude zajimavejsi? Uz se tesim.

2 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 14. února 2011 v 16:07 | Reagovat

ty jo..píšeš vážne skvelo..paráda =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama