Ta zlatá nostalgie...ty časy už se prostě nevrátí

28. ledna 2011 v 21:48 |  Jak to vidím já....
Dneska jsem si vzpoměla na jednu nejmenovanou skupinu. Říkejme jí X. Asi tak před třemi lety jsem do nich byla naprostý blázen. Byla to neznámá skupina, přesně pro můj tehdejší věk. Nechápu že se mi tenkrát X tak líbili. Vzpoměla jsem si na ty euforické stavy a na mojí naivní představu, že tuhle kapelu nikdy nikdy nepřestanu poslouchat. Když nad tím teď přemýšlím, bývala jsem hodně naivní. Tak moc se mi líbil zpěvák X.

Při poslouchání těch písniček se mi vybavilo tolik vzpomínek na tu dobu, tolik zážitků...Ale, vždyť to přece není tak dávno. Co znamena tři roky života? Změnu školy, ztráta kamarádů, odcizení, boření naivních představ, ztrácení ideálů. A ztráta dvou moc důležitých kluků.
Na druhou stranu, to byla změna školy (:D), nový kamarádi, sblížení, budování jiných naivních představ, nové ideály, nové záliby. A skvělý čas prožitý se dvěma moc důležitýma klukama.
Kdybych se dnešním pohledem dívala na tehdejší situace, vlastně to byli úplný prkotiny co jsem řešila. Jsem ráda, že to období je za mnou. A zároveň mě mrzí, že ty časy už se nikdy nevrátí.

Chybí mi ty časy, kdy jsem měla s jedním klukem jakýsi vztah. Při pomyšlení na francouzák se mi tenkrát dělalo špatně. A přece pro mě znamenal víc, než ten druhý, se kterým jsme na pusách a polibcích zrovna na svůj věk moc nešetřili...

S touhle kapelou, která byla tím impulsem, který mě donutil napsat tenhle článek, jsem vyrůstala. Když mi bylo dvanáct, byla to TA kapela, TA kapela co od ní znáte všechny songy nazpamněť. Ta kapela pro mě tenkrát opravdu něco znamenala. Kdybyste mi tenkrát řekli, že se za dva roky už vůbec nebude líbit, poslala bych vás na psychiatrii.
X se postupně měnili, začali být více komerční, jejich songy víc popový, začali být populárnější...A já je postupně vyřadila že svého "playlistu". Dnes bych na veřejnosti neřekla že jsem je kdy poslouchala. Nikdy. Díky bohu za blog :D.
A stejně, když si pustim jejich písničky co jsem poslouchala, pořád k nim cítím jakýsi pouto. Pořád si pamatuju každý tón, každé slovo. No, zase tak složitý nejsou :D. Už asi vždycky budou v mém srdci, sice hluboko zahrabaný, ale budou.


Říkám si, že jsem se změnila. Hodně. Ale, jsem o tolik jiná? Myslim že ne. Pořád jsem strašně závislá na hudbě, pořád jsem ta samá naivka jako před třemi lety. Doufám, že jsem alespoň trochu zmoudřela. Ale zase ne moc, mládí si musim užít ;).

Ale jo, řeknu to. A věřte, že je to pro mě těžký tohle přiznat. Poslouchávala jsem Jonas Brothers. Ještě před tím, než si je koupil Disney Channel, tenkrát co nezabírali první stranu časopisů ve stylu Bravo, ještě tenkrát co nehráli popový sračky a tenkrát kdy jejich nejslavnější song měl pět miliónů shlédnutí na youtube. Dnes má cca 80 milionů. Časy se mění, lidi se mění. Ale teď, stejně jako před třemi lety, přemýšlím nad jedním (a kupodivu tím samým...) klukem při písničce "Just friends". Stejně jako před třemi lety, tenktokrát jenom v duchu, nahlas křičím slova od "I am what I am".

Říkám si, jak to bude vypadat za další tři roky?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leňulí Leňulí | Web | 29. ledna 2011 v 14:03 | Reagovat

Lidi se mění, spolu s nimi se mění i jejich duše a ta potřebuje různý hudební styl...
Taky mám pro každé období nějakou písničku, která mi vždycky dokonale připomene, jaké to tenkrát bylo...
Myslím si, že to není špatně. =)

2 lada lada | 29. ledna 2011 v 20:57 | Reagovat

a ja myslela tokio hotel :)

3 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 7. února 2011 v 13:39 | Reagovat

super blog...krásný záhlaví....jeho já mám fakt rád

4 Drow Drow | Web | 7. února 2011 v 18:34 | Reagovat

[1]: naprostá pravda ;)

[2]: tokio holet jsem nikdy neposlouchala a myslim, že nebudu :D

[3]: díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama