•9. kapitola - Nové šance

26. ledna 2011 v 14:48
Zbytek prázdnin proběhl celkem v klidu. Dvakrát jsem se ještě viděla s Lucy a Lily, setkala jsem se i se starýma kámošema, co jsem si slibovala už dva roky. Celkově to proběhlo celkem v klidu a pohodě. Některé dny byla sranda, některé zase nuda, znáte to. Jo a Sirius u nás nakonec zůstal na celé prázdniny.
A znova to celé začínalo, loučení s rodiči, cestovní horečka, balení, balení, balení a následně tahání toho kufru. Letos jsme kupodivu dorazili na nádraží včas, ne jako obvykle pět minut před odjezdem vlaku. Ani jsem si neuvědomila jak se mi po té škole stýskalo. Ne jako po učení, to ne, vůbec mi nechybělo. Chyběli mi ty lidi. Ne jenom moji kamarádi, ale klidně i ti které neznám. Ale prostě vám za tu dobu co je vídáte na chodbách a hodinách přirostou k srdci. Já vim, melu samý kraviny. Prostě mi chybělo to prostředí.
Stála jsem na nádraží a sledovala ten humbuk. Měla jsem už kufr v kupé spolu s bráchou, takže pohoda. Vyhledávala jsem známé tváře a občas se s někým pozdravila. Bylo skvělé po takové době vidět spolužáky, kamarády a tajné idoly. Ach znáte ten pocit, kdy se vám někdo strašně líbí a vy víte, že s ním stejně nikdy neprohodíte víc než dvě slova?

Cesta proběhla vcelku v pohodě. seděli jsme s Lucy a pobertama v jednom kupé. Samozřejmě až na Jamese, který byl někde s Lily. Nachvíli jsem seděla i u holek z mého ročníku, ale u pobertů byla větší sranda.
I zařazování proběhlo v pohodě, akorát Brumbál letos kromě těch normálních řečí zmínil i to, že letos hodlá zkoušet nové metody proto aby sblížil koleje, že je to prý v těhle časech velice důležité. Musím říct, že celý ten humbuk kolem kolejí už mě štval celkem dlouho. Takže jsem celkem i ráda, ale moje okolí podobný názor moc nesdílelo, takže jsem radši mlčela.



Celý zbytek prázdnin jsem strávil zavřený v knihách, nebo před svojí tabulí. K tomu jsem čas od času musel udělat nějakou službu pro Voldemorta. Byli to vcelku maličkosti, ale začínal jsem mít pocit, že se k němu dostávám čím dál tím blíž. A o to mi přesně šlo.
Když konečně nastal ten čas, kdy jsem se měl vrátit zpátky do Bradavic, měl jsem podivný pocit. Nevím jestli to bylo tušení, nebo síš touha, ale prostě se mi zdálo, že by se letos mohlo něco změnit. Spíš jsem v to doufal. Celý mě to trochu štvalo. Když jsem tak stál na tom nádraží, kde se každý loučil s rodinou a nadšeně se vítal s kamarádama, připadal jsem si, že do té skupiny lidí nezapadám. Měl jsem tady pár "přátel", ikdyž ti se kterýma se dalo mluvit se vyhýbali mojí koleji velkým obloukem.
Takže jsme s naší partou, respektive prostě s těma se kterýma jsem byl ve stejném ročníku a chodili do zmijozelu, seděli v jednom kupé. Bylo zajímavé vidět, jak všichni z ostatních kupé přebíhají z jednoho do druhého, jenom naše kolej si drží odstup. Jednou jsem se šel podívat za svým kamarádem z Havraspáru, ale když jsem vešel k němu do kupé, všichni přítomní na mě vrhali velice nepříjemné pohledy a nenápadně se mi snažili naznačit, že jim moje přítomnost tady opravdu vadí.
Takže to byl den strávený v té společnosti, ve které budu trávit dalších deset měsíců. Začnu od těch, ehm, normálnějších. Moje sestřenice Narcisa. Kdyby nebyla tak zamlklá a tolik zahleděná do sebe, byla by fajn, její názory byli někdy opravdu zajímavé. Její budoucí manžel Lucius byl takový vůdčí typ. Dával jasně najevo, že Narcisa patří k němu a myslím, že z velké části byla zamlklá díky němu. S ním jsem se stejně moc nebavil.
Pak tu byl Sebastian, byl to ten se kterým jsem seděl na většině hodin. Před třemi lety, co jsem měl to období, kdy jsem šílel po černé magii to byl on se kterým jsme nacvičovali ty nejhnusnější kouzla a vařili ty lektvary. Tak nějak jsem si na něj zvyknul, ikdyž už mám mnohem jiný názor na magii. On pořád zůstával u stejných názorů. Trochu jsme se kvůli tomu odcizili, ale já jsem se snažil svoje pravé názory co nejlépe skrýt, takže to, doufám, nikdo nepoznal.
Další z fanatiků, kteří byli okouzleni Voldemortem byl i Barty. Tomu už se taky podařilo přidat se k Voldemortovi. A tohle byl pro něj největší úspěch a náležitě se tím chlubil.
Naše pomyslná parta měla za člena i Damiana, který jako jediný z našeho ročníku neměl čistokrevný původ, jeho matka byla mudla. To mu také působilo značné problémy, přiznávám že i já jsem se k němu nechoval vždycky hezky. Jo, bývali jsme na něj se Sebastianem hnusný. Strašně se za to stydím, ale nemůžu se mu omluvit. Damian byl prostě často jenom do počtu.
Kara, to byla jedna holka, celkem v pohodě, ale jak bylo v naší koleji normální, byla tak trochu namyšlená a posedlá čistou krví. Co bylo zajímavé byl jejich vztah se Sebastianem. Pořád se rozcházeli a zase dávali dohromady asi už dva roky. Zrovna teď byli ve fázi, kdy se zase dávali dohromady a svou náklonost si dávali náležitě najevo.

Trochu mě překvapila dnešní Brumbálova řeč. Mluvil o tom, že nás čekají zlé časy, že teď se nesmíme nechávat přesvědčit k věcem o kterých víme, že jsou špatné. Mluvil o tom, že záleží na každém, že každý má tu možnost něco změnit. Mluvil i o kolejní nenávisti. Letos prý budou nejlepší podmínky k tomu, aby se s tím konečně něco udělalo. Brumbála mám vcelku rád, ale nad tímhle jsem se musel pousmát. Chtěl bych vidět sílu, která by dokázala naší kolej sblížit s ostatníma. Reakce mých spolužáků byli vcelku podobné. Bylo mi jasné, že všichni udělají co nejvíc proto, aby mu jeho plány nevyšli. Pohlédl jsem k ostatním stolům. Nebelvířští taky nevypadali, že by je ten nápad ohromil. Ale reagovali rozhodně jinak. Bavili se mezi sebou, diskutovali. U nás to byla maximálně jedna věta a vrhání nenávistných pohledů na ostatní koleje.
Jeho nápad se mi i vcelku líbil, chtěl bych vědět, jaké to je být v normální koleji a ne ve zmijozelu. Ale prostě mi to přišlo tak trochu nemožný, sblížit zmijozel a nebelvír. Můj pohled se setkal s bratrovým. Pak se ale obrátil k Potterovi, něco mu řekl a oba se začali smát a podívali se na mě. Zachvíli Potter něco řekl i svým kamarádům okolo a všichni se začali smát a koukali mým směrem. Pořád jsem bratra propaloval pohledem a přemýšlel jsem, jakou špínu na mě vytáhl. Zaujal mě ale pohled jedný holky co seděla dvě místa od Siriuse. Jako jedna z mála se nesmála a její pohled mě opravdu zaujal. Chvíli jsme zírali jeden na druhého, potom do ní nějaká holka vedle ní drcla a ona rychle zatřepala hlavou a sklonila se ke svému talíři.
Celý večer jsem jí občas zkontroloval svým pohledem, nevím, snad kdyby náhodou utekla. Celkově jsem měl podivný pocit, ten večer. A nedokázal jsem uhlídat úsměv, když jsme se jednou zase setkali pohledem.



Bylo zajímavé, jak Lily dokázala změnit názor na Jamese během jednoho léta. Tvořili nejznámější pár v nebelvíru, během včerejšího večera se ta zpráva rozšířila po celé koleji. Tím, že se dali dohromady spoustu lidí překvapili, spoustu lidí potěšili a rozhodli o výsledku několika sázek. Strašně jim to spolu slušelo.
První den proběhl vcelku v pohodě. Ten rozvrh je teda šílenej, ale co nadělám. Letos znovu sedím s Alyson. Teda na většinu věcí. Alyson mi přišla jako jediná normální holka z našeho ročníku. Byla vždycky veselá a byla s ní strašná sranda.
"Brumbál nás musí mít hodně rád" poznamenala Alyson potichu.
"Jak tě to teď napadlo?" zeptala jsem se jí a na chvíli jsem přestala vnímat Kratiknotovu velice poutavou řeč na úvod nového, jako obvykle nejdůležitějšího, roku.
"Podívej na ten rozvrh," podala mi papír pod lavicí.
"Jo, ty hodiny jsou naskládaný dost divně. Zvláště čtvrtek bude hrůza."
"Ale jo, to taky. Ale nepříjde ti divný, že obranu, dějiny, lektvary, astronomii a studium mudlů máme se Zmijozelem? To je náhoda, co?"
"Hm, tak na astronomii nechodim, lektvary jsme měli vždycky s nima a něco mi říká, že na studium mudlů jich asi moc nepříjde. Takže to neni tak strašný. A navíc Brumbál to včera říkal, že by chtěl zmenšit kolejní nenávist. A asi už si stačil všimnout, že se se zmijozelem dvakrát nemusíme."
"No, uvidíme," usmála se.
Ten den probíraly prázdninové zážitky z prázdnin a poslouchali Lilyino oslavné písně na Jamese celé odpoledne. Byl trochu problém udržet Lily v pokoji, ale nějak, neptejte se jak, jsme to s Lucy zvládly. Málem jsme přišly pozdě na večeři, ale díky Jamesovi, který by nešel bez své holky jsme to stihli včas.

"Oh, ale už byste toho taky mohli nechat." obořil se na ně Sirius.
"Nezáviď," odpověděl mu James držíc Lily v náruči.
"Nezávidim, ale nemyslíte, že to přeháníte?"
"Promiň Siriusi, ale ty opravdu nemáš co říkat," přidal se Remus.
"Pamatujete na Sarah?" připojila jsem i já. Jen tak pro zajímavost to byla Siriusova bývalá přítelkyně.
"Áá, Sarah" uculil se Remus. "To byla zábava." usmál se na Siriuse, který byl zaneprázdněný obracením očí v sloup.
"Vy toho napovídáte," snažil se vykroutit Sirius.
Rozhovor pokračoval v podobném duchu až do doby, než jsme přišli k Velké síni. To bylo poprvé co jsem viděla dveře do něj zavřené. Všichni studenti čekali před ním, takže tu byl docela solidní chumel lidí.
"Co se děje?" obrátila jsem se na kamarády v domění, že by mohli vědět co se tu sakra děje. Nikdo nevěděl. Během sekundy se všichni nějakým zázrakem rozutekli někam jinam.
"Aly, nevíš co se děje?" zeptala jsem se Alyson, protože byla jediná z nebelvíru v mém okolí. Všichni se někam vytratili.
"Nevim hele. Asi rekonstrukce Velký síně"
"Jasný a McGonagallová je na plastický operaci." To si pamatuju ze studia mudlů. Přišlo nám to s Aly jako strašná sranda. Pro jistotu jsem se ohlédla, jestli není naše učitelka přeměňování někde v blízkosti, jako to bývá v těch špatných filmech.



To je vážně úžasný. Nějakej pitomec zablokoval dveře či co. Celá škola byla nacpaná v chodbě před Velkou síní. Všichni se z toho mohli totálně zbláznit. Seděl jsem na okně ještě se Sebastianem a Bartym. Celou situaci jsme pozorovali v klidu z povzdálí, jako správní zmijozelští. Ale musím uznat, že celá ta situace byla úsměvná.
"Mám nový kouzlo" ozval se Sebastian a moje pozornost přešla na něj.
"Hm?"
Ušklíbl se a očima bloudil po davu. "Dokaže zmrazit vše do okruhu padesáti metrů. Co říkáš?"
Trochu se mi zastesklo po těch časech kdy bych určitě souhlasil. Zrovna tohle by mohlo bejt zajímavý.
"Hele, to asi ne," odvětil jsem mu. "Ne že by to nebylo vtipný, ale příjde Křiklan a co potom?"
"Tyjo, ty se začínáš měnit...Kam se poděl tvůj smysl pro špatnost?" zavrtěl nevěřícně hlavou.
Vytáhl hůlku a namířil jí na nějakou malou nebelvířenku. V očích mu zableskl a udělal malý pohyb hůlkou. Bylo mi docela líto té malé holky, která teď měla vlasy, jako kdyby se nikdy nečesala, ale když začala ječet jako na lesy, musel jsem usmát.
"Vzpomínáš kámo?" mrkl na mě. "Takhle se to dělá," ušklíbl se.
Znovu jsem se zasmál. "Ty se nikdy nezměníš, co?"
"Ani trošičku," pronesl povznešeně. Toho jsem se bál.
"TICHO PROSÍM!" zaduněl Brumbálův hlas po celé chodbě. Věškerá vřava jako zázrakem utichla.
"Děkuji. V rámci sbližování kolejí vznikl, podle mého názoru, velice zajímavý nápad. Tento týden, zatím jenom na zkoušku, zrušíme rozdělení ve Velkém sálu do čtyř stolů podle kolejí."
Davem to zašumělo. Mě by jenom zajímalo, jak se tam hodlají vejít.
"Ticho prosím. Děkuji. Máte jedinečnou možnost sednout i ke svým kamarádům z jiných kolejí, nebo navázat kontakt s lidma z jiné koleje. Nebudeme vás nutit jak si máte sednout, klidně se poskládejte podle kolejí. Ale je to jedinečná možnost."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Leana Lady Leana | Web | 26. ledna 2011 v 15:16 | Reagovat

Pěkný už teď se těšim na další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama