Leden 2011

Ta zlatá nostalgie...ty časy už se prostě nevrátí

28. ledna 2011 v 21:48 Jak to vidím já....
Dneska jsem si vzpoměla na jednu nejmenovanou skupinu. Říkejme jí X. Asi tak před třemi lety jsem do nich byla naprostý blázen. Byla to neznámá skupina, přesně pro můj tehdejší věk. Nechápu že se mi tenkrát X tak líbili. Vzpoměla jsem si na ty euforické stavy a na mojí naivní představu, že tuhle kapelu nikdy nikdy nepřestanu poslouchat. Když nad tím teď přemýšlím, bývala jsem hodně naivní. Tak moc se mi líbil zpěvák X.

Písně, které mi dneska hrajou v hlavě...

27. ledna 2011 v 20:48 Music...:)
Dneska jsem se rozhodla napsat sem něco jako seznam písniček co mi hrajou v hlavě. Dneska byla ve škole kolosální nuda, všichni se rozhodli, že budou chybět, takže skvělá doba na chytlavý songy o přestávkách...


•10. kapitola - První signální

27. ledna 2011 v 18:54
Chvíli se nikdo nepohnul, asi všichni zpracovávali tuhle závratnou informaci. Pak, jakoby to všem najednou docvaklo, se všichni rozmluvili a rozpohybovali. Dveře se začali otevírat. Jelikož jsem si uvědomil, že tohle je opravdu dobrá příležitost, jak nachvíli utéct mé koleji, nenápadně jsem se vmísil do davu, co nejdál od zmijozelských.
Místo čtyř obvyklích stolů tu opravdu stál pouze jeden velký stůl, který svým tvarem připomínal půlměsíc. Zamířil jsem do rohu místnosti a počkal kam se usadí většina zmijozelských, protože mi bylo naprosto jasný, že si sednou k sobě. A tak se taky stalo. Bylo zajímavé, jak se ostatní koleje celkem rovnoměrně rozdělili. Sedl jsem si co nejdál do mé koleje a počkal, než se všichni doopravdy usadí.


•9. kapitola - Nové šance

26. ledna 2011 v 14:48
Zbytek prázdnin proběhl celkem v klidu. Dvakrát jsem se ještě viděla s Lucy a Lily, setkala jsem se i se starýma kámošema, co jsem si slibovala už dva roky. Celkově to proběhlo celkem v klidu a pohodě. Některé dny byla sranda, některé zase nuda, znáte to. Jo a Sirius u nás nakonec zůstal na celé prázdniny.
A znova to celé začínalo, loučení s rodiči, cestovní horečka, balení, balení, balení a následně tahání toho kufru. Letos jsme kupodivu dorazili na nádraží včas, ne jako obvykle pět minut před odjezdem vlaku. Ani jsem si neuvědomila jak se mi po té škole stýskalo. Ne jako po učení, to ne, vůbec mi nechybělo. Chyběli mi ty lidi. Ne jenom moji kamarádi, ale klidně i ti které neznám. Ale prostě vám za tu dobu co je vídáte na chodbách a hodinách přirostou k srdci. Já vim, melu samý kraviny. Prostě mi chybělo to prostředí.
Stála jsem na nádraží a sledovala ten humbuk. Měla jsem už kufr v kupé spolu s bráchou, takže pohoda. Vyhledávala jsem známé tváře a občas se s někým pozdravila. Bylo skvělé po takové době vidět spolužáky, kamarády a tajné idoly. Ach znáte ten pocit, kdy se vám někdo strašně líbí a vy víte, že s ním stejně nikdy neprohodíte víc než dvě slova?

Cesta proběhla vcelku v pohodě. seděli jsme s Lucy a pobertama v jednom kupé. Samozřejmě až na Jamese, který byl někde s Lily. Nachvíli jsem seděla i u holek z mého ročníku, ale u pobertů byla větší sranda.
I zařazování proběhlo v pohodě, akorát Brumbál letos kromě těch normálních řečí zmínil i to, že letos hodlá zkoušet nové metody proto aby sblížil koleje, že je to prý v těhle časech velice důležité. Musím říct, že celý ten humbuk kolem kolejí už mě štval celkem dlouho. Takže jsem celkem i ráda, ale moje okolí podobný názor moc nesdílelo, takže jsem radši mlčela.


•8. kapitola - Kdo nejde s námi, jde proti nám

23. ledna 2011 v 20:03
   Článek o viteálech jsem přečetl už třikrát, proto jsem vyhledával ještě v dalších knihách, abych pořádně pochopil souvislosti. Jsem si ale jistý, že už moc dobře vím co jsou to viteály. Ale záleželo na detailech. Voldemort byl vychytralý, musím být také. Znovu jsem začal pochybovat, jestli to má vůbec cenu.
"Regulusi!" ozvalo se zpoza dveří. Moje drahá sestřenice vrazila do pokoje dříve, než jsem stačil něco namítnout. "Musíme jít." připomenula mi skutečnost, kterou jsem dávno věděl.
"Já vim. Příště klepej," zpražil jsem jí pohledem. "Mohl jsem tu někoho mít" ušklíbl jsem se na ní. Zablesklo se jí v očích.
"To víš že jo," odpověděla a táhla mě ke krbu. Pán Zla změnil sídlo, mohli jsme používat krby. Objevila se zelená záře a obraz před očima se začal otáčet.


Are you ready? OK Go!

20. ledna 2011 v 22:20 Music...:)

OK Go - podivná partička čtyř maníků, kteří (teda mě :D) jsou už od pohledu sympatický. A o koho jde? Americká poprocková skupina. Můj vztah k ní je podivný. Miluju je kvůli jejich videím, ty jsou naprosto geniální. Jo s hudbou je to trochu horší. Jejich starší věci jsou celkem dobrý, takovej zlatej průměr. Bohužel čím novější, tím horší. Ale na kvalitě to kupodivu nijak zvlášť neubírá...

•7. kapitola - Ten správný náboj

20. ledna 2011 v 19:38
   "Ahoj" usmál se na nás brácha. Hlavně teda na Lily. A pořád ještě ležel na Siriovi.
"Co...Jak..." bylo jediné na co jsem se v tu chvíli zmohla.
"Co?" zeptal se a začal se rozhlížet okolo, jestli náhodou něco neprošvihl.
"Ty já nevim...Asi se mi jenom něco zdálo" odpověděla jsem mu sarkasticky.
"To že máš halucinace, značí, že máš vážnou psychickou poruchu. Měla bys vyhledat léčitele" připojil se Sirius.
"Řekl člověk, kterého nenapadlo otevřít pomoc kliky, ale rovnou vyhodit dveře do povětří" oplatila jsem mu.

Já ji miluju, ty ji miluješ, my jí nenávidíme...

18. ledna 2011 v 19:40 Jak to vidím já....
Ach, ta zlatá čeština. Jsem hrdá, že máme v naší malé republice tento unikátní jazyk. Jsem na něj hrdá, jsem hrdá na naše předky, kteří za něj tolik bojovali. A jak krásně zní, miluju taková slovíčka jako Vltava ne proto co znamenají, ale proto, jak zní. Citoslovce, které používáme v mluvě, ummm ty jsou nejlepší...
Nevím proč, ale jsem strašně ráda že umím jazyk, kterým mluví maximálně 16 milionů lidí. Nepočítam slováky. Když jsem v létě byla u sestřenice na měsíc sama v Anglii, bylo naprosto skvělý umět jazyk, kterým jsem se domluvila jenom s ní. Takový náš "tajný" jazyk.
Ale, téměř všechno má svoje ale. A myslím, že za to může škola. Ne, škola ne. Ale školský systém a zapšklá učitelka. Škola mi zhnusila spoustu věcí, můj oblíbený rodný jazyk taky. Ten styl, kterým nám do hlavu natloukají miliony pravidel jak napsat tohle a pak zase tamto. Já píšu podle citu, ano, vím, že často špatně a s grandiózníma chybama. Ale mě to nevadí, z češtiny v pohodě prolezu s dvojkou díky slohům, takže....Přesně tohle mě na škole štve, že se jim povedlo vytvořit něco, co dokáže zhnusit cokoliv.
K pravopisu mám taky svůj názor. Některá základní pravidla tady nehodlám zpochybňovat, ale je jich prostě příliš moc. Některá mi příjdou fakt ujetá, ale nemám čas je tady všechny vyjmenovávat :D.
Nejsou mi sympatický lidi, kteří raději hledí na pravopis, než na to co vlastně čtou. Myslím, že strašně moc spisovatelských talentů bylo potopeno tím, že pravopis nebyla jejich silná stránka. Jasně, řeknete si betareading a podobně. Ale dnešní spisovatelé vydělávají tak málo, že ten beta reading by jim spolkl půlku honoráře. Tohle na češtině nenávidím, nebo spíš na lidech, kteří se jí snaží udržet na uzdě pomocí těch všech pravidel. Dle mého názoru to brzdí vývoj jazyka. Ale tenhle názor mi ve škole bude k velkýmu něčemu....

V minulosti byla v naší zemi často používáná němčina. Ne že bychom vždycky chtěli. Ale prostě tu byla. A na náš jazyk měla veliký vliv.
Potom němčina odpadla a teď její místo postupně zaujímá angličtina, ať už internetu, nebo odjinud. Spoustu lidí to vidí jako nějakou hrozbu pro náš jazyk, já si myslím, že je to přirozený vývoj a při velikosti našeho státu prostě vždycky budeme pod něčím vlivem. Ale jak čeština přežila rozhodně větší nápor němčiny, tak si myslím, že přežije i tohle. Chce to ale, abychom měli náš jazyk rádi, abychom vydávali knihy, natáčeli filmy...
Pak je tu vypatlátor, neboli ten jazyk používaný převážně jedenácti letýma dětma. Mě osobně se to vůbec nelíbí, ale zase bych nebyla vůči nim tak radikální, byli jsme taky takový, jenom jsme tolik neznali internet. Nebojte, oni z toho dříve nebo později vyrostou...:)


A nějaký shrnutí? Já ji miluju, ty ji miluješ, my jí nenávidíme......

•6. kapitola - Není vše, jak se na první pohled zdá..

12. ledna 2011 v 22:14
   Přemýšlel jsem. V hlavě jsem si pořád opakoval ten rozhovor, aby mi neunikla žádná drobnost. Pořád mi to ale do sebe prostě nazapadalo. Shrnul jsem si to. Voldemort hledá nějaký prsten, zřejmě důležitý, který by měl být v nějaké vesnici. Nechce aby o tom někdo věděl, myslím si, že ty co pro něj zařizovali tuhle věc mění vcelku pravidelně. Přesně jeho styl. Něco mi říká, že ta věc je hodně osobní a je pro něj velice důležitá. Vrtalo mi hlavu, jak velkou roli v tom hrají ty viteály, které zmiňoval. Mám pocit, že jsem to slovo někde slyšel, ale ještě příjdu na to, co to vlastně znamená. Je mi naprosto jasný, že je to část černé magie, to je jasný. Myslím, že bych chvíli měl sledovat jeho chování. Co má vlastně za priority? To bude ten klíč. Najednou jsem měl pocit, že konečně začínám být k něčemu dobrý. Doufám, že tohle je přesně to co hledám.
Uvědomil jsem si, že deset minut zírám na jedno místo. Budit pozornost je to poslední co bych chtěl. Za chvíli už určitě příjde. Moje nervozita a zároveň nadšení vzrůstalo...


My Chemical Romance - Danger Days...

10. ledna 2011 v 16:58 Music...:)
Nedávno jsem psala článek na téma My Chem a psala jsem, že jejich nové CD Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys, nemám úplně naposlouchané. To už tvrdit nemůžu.
Jelikož jsou moje dojmy z desky pořád čerstvé a protože mám na to prostě náladu :D, tak jsem se rozhodla vypsat všechny písně a jednu po druhé ohodnotit, tak jak je vidím já...

Dybbuk - geniálně falešný, geniálně úžasný

6. ledna 2011 v 19:39 Music...:)
Jo, tohle je kapela přesně pro mě. Bigbít ještě z dob totáče, prostě opravdu skvělá česká skupina...
Měli jsme doma jejich cédéčko, jako malá jsem ho pořád poslouchala. Pak se někam ztratilo a já na ně na dlouhou dobu zapoměla. Nedávno jsem je našla na internetu a zase mě tyhle holky chytly.
O co se vlastně jedná? Nepředpokládám že by je někdo znal, je to fakt neznámá skupina, což je škoda. Vlastně o nich nic nevím, když nad tím přemýšlím. Znám je jenom z nahrávky, nežila jsem v době kdy vydávaly CD. Musim poděkovat rodičům že se v jejich sbírce popových šaškáren našlo něco takovýho.

Co mě na té skupině tak zaujalo? Nevím, je toho hodně. Možná ten skvělý klavír v kombinaci se zpěvem. Nebo texty, nad kterými mi občas začíná rozum stát, Jak je proboha napadlo udělat písničku na téma : Sedí paní v tramvaji, na klíně má dorty, uždibuje potají, já to vidím, já to vidím...

Líbí se mi ta kombinace kytar, bicích, klavíru, s cíleně falešným zpěvem (občas :D)...ne, prostě v té hudbě je něco víc...tady jsou nějaký odkazy na písně z alba s názvem Poletíme/Ale čert to vem....

Paní 1,2 a 3 - tři různý minutový songy, paní 3 je ta s těma dortama ;)
Podivná kuchařka - o tom jak omylem přidala do polívky půl kila novýho koření...a o mlčení jako hrob...skvělá
Dopis - tady hrají fakt skvěle na klavír...já vim, neobvyklí, ale fakt povedený, moje nejoblíbenější
Dybbuk je zlý duch - ten text :D
Kilgore Trout - jaký je smysl života?

Je jich víc, ale ty si najdete, když budete sami chtít.

Je mi líto, že nevím o moc podobných kapelách, takže kdyby náhodou někdo věděl, napište prosím. Díky :)

•5. kapitola - Rozhovor

4. ledna 2011 v 23:09
Vzápětí se otevřeli dveře a dovnitř vpadla Lily, co nejrychleji zavřela a zamkla. Byl to pro mě "menší" šok. Sesunula se po dveřích rukama si objala kolena.
"Lily?" zkusila jsem to opatrně.
"Já jsem totální kráva" odpověděla a podívala se na mě. Byla úplně zoufalá.
"Lily. Co se stalo?" Zvedla jsem se a sedla si vedle ní. Chvíli jen tak seděla s hlavou schovanou pod svýma rudýma vlasama. Netušila jsem jestli přemýšlí jak to správně formulovat, nebo mi nic nehodlá říct. Co se sakra stalo? "Lily?" zkouším to ještě jednou pomalu. Chci jí pomoct. Už už jsem to chtěla vzdát a odejít, znám to, občas je lepší být sám. Ale promluvila.

•4. kapitola - Boží peklo

2. ledna 2011 v 20:26
Usedl jsem zase na postel, ale tentokrát jsem sáhl pod postel pro své tajné zásoby. Ta láhev byla ještě plná. Otevřel jsem jí a napil se. Někdo zaklepal.
"Můžu dál?" ozvala se Narcisa. Narcisa? Co může chtít? Flašku jsem schoval zpátky pod postel a zavolal, že může vejít. Pokynul jsem jí, aby si sedla do křesla a sám jsem si sedl do druhého.
"Tak...jak se máš?" zeptala se. Znám jí douho, poznám když má něco za lubem.
"O co ti jde?" zeptal jsem se jí na rovinu, nemám plánu hrá ty její hry. Vždy chtěla být typická Blacková, a Blackovi nepříjdou "jen tak" na pokec. Vždy mají něco zalubem. Ale přeci jenom, pokud byste v naší rodině hledali někoho co nejvíc normálního, tak je to ona.
Nejistě se ošila a svůj pohled upřela na mojí postel. Vypadala jako by si něco rozmýšlela, pak se obrátila zpátky a hleděla mi přímo do očí.