•Prolog

15. prosince 2010 v 19:37
Očekával jsem další nudný den prázdnin. Jako polovina těch předešlých. Den naplněný tím, že mě otec vyučuje víc a víc z černé magie a její využití, matka studuje v těch svých knihách o čistokrevných rodinách a bratr, který dělá vše proto, aby se toho všeho nemusel účastnit. Jsem to já, kdo chodí na ty nudný večírky s mojí matkou a občas i otcem. Já musím poslouchat všechny ty žvásty o čisté krvy a Voldemortovi. A proč? Jsem slaboch. Nedokážu se vzepřít tak jako on, vždycky jsem byl takový. A proto je on v nebelvíru a já ve zmijozelu. Dříve mě lákala černá magie, všechny ty kouzla a lektvary, které téměř nikdo nezná. Ta jedinečnost, že JÁ jsem Black. Jako malý jsem si připadal jako princ. Matka říkala, že jsme výjimeční, že to máme v krvy. Teprve když jsem nastoupil do Bradavic, uvědomil jsem si, že život není jen o tom, kde a komu jste se narodil. Zmijozel je "chladná" kolej. Všichni jsou jízlivý, každý kope za sebe. Potichu jsem záviděl bratrovi jeho kamarády, záviděl jsem mu jeho odvahu.
Dneska Sirius utekl z domu. Prý ke svýmu kamarádovi. Ani se se mnou nerozloučil. Vždycky mě mrzelo, jak jsme si vzdálení, ale to už teď sotva změním. Trochu mě zarazila reakce rodičů. Žádné slitování, myslím, že kdyby neutekl sám, brzy by ho vyhodili. Sedím tu a tiše závidím.



No, po dlouhý době se u nás doma něco děje, konečně. Teda, ten včerejší tanec, kvůli mému pozdnímu příchodu nepočítam.
Znenadání se tu objevil Sirius, teda brácha říkal něco typu že se k nám v srpnu přijede podívat, ale on je jaksi pořád červenec. No, takže nakonec u nás bude bydlet. Až tohle povím Lucindě, bude u nás pečená vařená. Je do něj tak trochu blázen.
Budou to skvělý prázdniny, jsem ráda, že je tu živo. Uvědomuju si, že mám skvělou rodinu. Když se podívám na to jak to má Sirius, je mi ho líto. Zaptala bych se ho na to, ale určitě o tom nechce mluvit...
Tyhle prázdniny si všichni užijeme, musím bráchovi oplatit to zkažený rande. Mam štěstí, že jsem s Lily na pokoji, něco vymyslíme. Dokonce by měla přijet, James bude mít druhý vánoce. Nevím proč, ale celkem mu to závidím, myslím to, že někoho tolik miluje. Chtěla bych poznat ten pocit, který zažívá brácha. Trochu je mi ho líto, ale cítím, že mu to výjde. Lily už na něj ani moc nenadává.


Zrovna, když jsem chtěl odepsat Maleinovi na tu jeho pozvánku na večírek zavolala matka k večeři. Ochotně jsem vstal a pomalu se ploužím chodbou. Už mě štve ten stereotyp. Ve všech kouzelnických domech to vypadá podobně, nemyslete si. Myslím, v těch u čistokrevných rodin. Každá rodina má alespoň jednoho střítka, my máme dva, Kráturu a Treka. Scházím po dřěvěných, čistě vyleštěných schodech. Matka je na tohle vysazená. Uvědomuju si, že Krátura je jediný v domě, s kým se dá normálně mluvit. Před matkou a otcem hraje skvělé divadlo, ale já už ho odhalil dávno. Je opravdu jediný, s kým se v domě dá mluvit. Došel jsem do kuchyně a bez většího zájmu usednu ke stolu.
"Jsem ráda, že ty jsi normální" prohlásí matka po chvíli. Normální, to je hezky ironický, asi se mě snaží potěšit. Takže je spokojená s tím, že si nechám celý život nalinkovat od ní?
"Zítra přijede Bellatrix a Narcissa" dodává. Skvělý, další čistá krev. Cissa byla ještě v pohodě, myslím, že jsme si v určitých věcech podobní. Bella, to byl silný kalibr.
"A taky Kaileen" dodala. Na sekundu jsem ztuhl, ale hned jsem se to snažil zamaskovat, tak jak mě to učili, nedávat najevo pocity. Kaileen Darmenová, jedna s nejčistčí krví, jak jí obvykle nazývala matka. Už staletí se kouzelníci, tedy někteří, snažili co nejméně míchat krev s mudly. A sňatky domlouvané rodiči jsou stále aktuální. Tedy, alespoň u "fanatiků" jako jsou moji rodiče. Takže mě určili jako nevěstu Kaileen. Byl to tent typ člověka, se kterým si jako malý děti hrajete na písku a od desíti už s váma nemluví. Hezká to je, to musím uznat. Správná velikost na správných místech. Musel jsem se usmát nad svými myšlenkami nad budoucí manželkou. Nikdy jsem jí neměl v lásce. Co se dá dělat.



Tohle bráchovi pořádně oplatím, slibuju si. Stojím před zrcadlem a koukám na své, díky bráchovi, oranžové vlasy. Ví jak tuhle barvu nemam ráda. Naštěstí vim, jak tohle kouzlo odstranit, teda, spíš jsem to někde četla. Jediná věc o které si myslím, že je na mě ucházející jsou vlasy. Uhlově černé, stejně jako Jamesovo. Rovné, dlouhé pod lopatky a vepředu trochu sestříhané. V naprostém klidu jsem vyšla z koupelny, ne neudělám mu tu radost, že se na něj naštvu. Na to je znám až moc dobře. Nasadím úsměv a sebevědomě vycházím z pokoje. Pokud máte bratra, jako je James a kamaráda, jako je Sirius, na takovýhle srandičky si brzo zvyknete. Ale náhodou je to sranda, ano, občas s nima fórky dělám taky, ale to už pak má grády, usměju se. Rodiče na mě zprvu trochu zmateně koukají, ale po chvíli si zvyknou. Ví že mám svůj styl.
Na vedlejší chodbě potkám bratra se Siriusem.
"Jé, tobě to sluší, ségra" řekne James a začne se popadat smíchy. Nedokážu pořádně udržet svou kamenou tvář a cukají se mi koutky, stejně jako Siriovi.
"Myslim, že ti to sekne" řekne nakonec a udělá na mě jeden z těch okouzlujících úsměvů.
"Hele, brzdi Tichošlape, je to moje ségra" prohlásil bratr ochranitelským hlasem. Vrhnu na něj překvapený pohled.
"Copak?" optám se ho.
"Tady Dvanácterák má pocit, že se ti líbím" uculil se. O co se tady pokouší?
"Ne hele, sory, ale na mě seš moc...žádanej" odpovím, přeci jenom, kdybyste viděli ten zástup holek se kterýma chodil...
"Tahle debata už mě opravdu nebaví, takže já razím" do knihovny, to jsem ale radši neřekla. Pokračovala jsem v cestě, tý oranžový se musim zbavit do dopoledne, pak mam sraz s Lucindou a Lily. "A stejně jsou ty přezdívky praštěný" otočím se ještě.
"Ale mají vyšší význam, to by nepochopila" odpověděl bratříček. Musela jsem se sama pro sebe usmát. To si opravdu myslí, že nevím, že jsou zvěromágové a že Remus je vlkodlak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama