Emo-jak to vidím já...

11. prosince 2010 v 18:39 |  Jak to vidím já....
Emo-jak to vidím já...


Nedávno jsem zase omylem narazila na článek typu: pět milionů pravidel, jestli chceš být emo, nebo emo jsi jen, když máš patku a pláčeš kvůli rozbitému ořezávátku. Nejprve jsem se trochu naštvala, proč to ty lidi pořád dělají. A potom mi to přišlo líto. To opravdu někteří považují za emo jenom ty co jsou bisexuálové, pláčou kvůli všemu a oblékají se do černého??? Myslím, že ne všichni to takhle opravdu chápou. Já například ne.


Měla jsem období (asi půl roku) kdy jsem se o tuto tématiku hodně zajímala. Byla to pro mě doba kdy jsem měla trable s jedním klukem a celkově takové "obtížné" období. Začala se mi více líbit černá, začala jsem se oblékat do černýho, přecházela jsem na trvdší hudbu. Nosila jsem pásek s pyramidama a ve vlasech jsem si udělala zelený melír. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla sama sebe. Poslouchala jsem punkové, rockové a i alternativní skupiny. Hudba pro mě byla velice významnou součástí života. Když se na to teď koukám z odstupem času, tak jsem se trochu stranila ostatním lidem. Například nikdo nevěděl co mam ráda za hudbu, kdo je ten kluk, nikdo nevěděl co dělám ve volném čase....
Někteří se mě ptali jestli jsem emo( ještě pro pochopení-byli to moooc inteligentní lidé :D). Říkala jsem jim, že ne. Nechtěla jsem být úplně vyřazená se společnosti, nebyl tam nikdo by byl taky takový, takže jsem nechtěla být jediná. Říkám si, že kdyby tam tenkrát byl někdo takový, někdo "emo" asi by to se mnou dneska vypadalo rozhodně jinak...
Jedna moje spolužačka si přinesla triko, s názvem jedný skupiny. Skupinu jsem moc dobře znala jejich písně jsem milovala. Nenápadně jsem se jí zeptala jestli zmiňovanou skupinu poslouchá. Řekla že triko dostala od tety a že takovej hnus by nikdy v životě neposlouchala, že prý jsou strašně emo.
Začala mi hlavou vrtat otázka, jestli vlastně taky nejsem emo. Nosila jsem černé věci, poslouchala ty skupiny o kterých se mluví jako o emo. Líbily se mi trochu děsivě filmy, tajemné temné příběhy a jako tapetu jsem měla obrázek kde je zpěvák mé oblíbené kapely celý v černém a s rukama od krve. Hodně jsem věci prožívala, ale vnitřně. Byla jsem velký introvert s tajemstvími které nikdo netušil. Vedla jsem sama se sebou bitvu "co vlastně jsem ". Něco jako kam se zařadím, ke komu budu patřit a jestli vůbec přiznám za co se považuju. Hodně jsme o tom chatovali na internetu, našla jsme tam kamarády, kteří řešili podobné problémy.
Jednou, když mi bylo opravdu nejhůř, zkusila jsem něco co ostatní popisovali jako "obrovskou úlevu od všeho", "uklidnění", "adrenalin", ale někteří také říkali "jenom v nejhorším případě", "zkusíš jednou a nemůžeš přestat"...Bylo to pro mě opravdu těžký a byla jsem tak ne dně, že jsem to ze zoufalství zkusila. Řízla jsem se. Možná jsem byla srab, takže ne na zápěstí, ale trochu víš. Byl to pro mě opravdu pocit úlevy. A bylo trochu těžké přestat...Jizvu mám dodnes ale, už byste to asi nepoznali. Nikdo to nevěděl. Ta jizva mi dodnes připomíná jak mi tenkrát někdo ublížil....

Čas plynul a já si začala nacházet nové kamarády, všechno se ukllidňovalo. Pořád nosím, prakticky jenom, černou a pásek s pyramidami a spoustu náramků. Hodlám si vlasy nabarvit na modro. Už nejsem uzavřená do sebe. Tolik. To že posloucham určité kapely nikdo neví. Nepovažuju se za emo. A musím přiznat, že si myslím, že to chce odvahu tohle přiznat jak sobě, tak i ostatním. Tedy, pokud vám není deset a nechcete být "cool". Takový lidi nesnášim. Myslim, že kdyby jich nebylo tak je dnes emo bráno mnohem lépe. Není na tom nic špatného, že prostě máte na svět takový názor. Emo se musí člověk narodit. Nebo se do něj vývojově dospět.

Lidé se mě občas ptají: "Ty jsi gotic, punk nebo emo?". Odpovídám, něco v tom smyslu, že jsem sama sebou a nikam nepatřím. Prostě mam ráda černou. Jo, a tu tapetu tam mam dodnes.




Jaký je váš názor na emo? Napiště, ráda bych věděla názor jiných. Díky :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lizz Lizz | Web | 5. února 2011 v 11:34 | Reagovat

Zajímavý článek, opravdu. xD
Ty návody na to, jak být "emo"... Jsou kravina. Nebo aspoň podle mě. I já měla podobné období... Černá barva byla super (A dodnes je, jenom už si občas vezmu i něco jiného... xD Třeba to úžasný červený tričko se smajlíkem sebevrahem xD)
Určité kapely je fajn poslouchat. xD I když ostatní z toho mají osypky a ťukali si na hlavu. xD
Podobně jako ty i já si došla do stadia, kdy to bylo hodně hnusný a řízla do sebe. (Ehm, taky jsem asi srab či co, ale ani já se nekuchla do zápěstí, ale do kolena. Jizva dodnes a nejenom ta na koleni. :) Nicméně vzhledem k tomu, že mám kolena odřený skoro pořád, to nikomu divný nepřijde a ani nepřišlo. :D)
Můj názor na emo? xD Pokud nejde o ty, jak jsi sama řekla, bisexuály s patkou, co do sebe řežou, protože to bylo v pravidlech a jsou věčně v slzách a černé...
Takhle... Já sama žiju podle přísloví: "Žij a nech žít." Takže pokud je někdo emo, ať si klidně je. Je to jeho volba. Stejně jako jestli někdo bude hopper, goth, cokoliv nebo nic. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama