•1. kapitola

17. prosince 2010 v 21:46
"Ahoj Bello!" uslyšel jsem nadšený hlas své matky zezdola. Už jsou tady, pomyslel jsem si. Šel jsem je ze slušnosti pozdravit. Když jsem sešel poslední schod uviděl jsem svou sestřenici Bellatrix v přiléhavých černých šatech s odvážným výstřihem. Sjel sem jí pohledem zezdola dolů. Vždycky to pro mě byla jenom sestřenice nijak jinak jsem o ní nepřemýšlel, kdyby to nebyla taková mrcha asi bych po ní šílel. Havraní vlasy jí padali okolo ramen a šibalsky se na mě usmála svými plnými rty. Očima jsem naposledy zabloudil k jejímu výstřihu. Byla sexy a moc dobře to věděla.
"Nazdar bratránku" pozdravila mě.
"Čau" odpověděl jsem a věnoval jí jeden z úsměvů, kterým můj brácha balí holky. Podíval jsem se za ní a spatřil Narcissu. Byla hezká, ale své sestře se rovnat nemohla. Chyběl jí šmrnc.
"Ahoj" usmál jsem se na ní. Usmála se taky.
"Regulusi, nepůjdem holkám ukázat jejich pokoje?" zeptala se mě moje matinka.



Ve své oblíbené kavárně uprostřed Godrigova dolu jsem seděla už pět minut. Ani jedna se tu ještě neukázala. Začínala jsem být nervózní, ani nevím proč. Možná kvůli tomu slizkému čišníkovi, který se na mě pořád úchylně díval. Konečně se otevřeli dveře a spatřila jsem dvě dívky, okolo šesnácti, sedmnácti let. Jedna měla rudé vlasy dlouhé téměř až do pasu, které se ke konci vlnily do menších loken. Uhrančivé zelené oči byli to čeho jste si na ní rozhodně všimli. Druhá měla hnědé vlasy střižené na ramena a azurově modré oči. Lily Evansová a Lucinda Parkerová. Obě měli letos nastoupit do sedmého ročníku v Bradavicích. Důvod, proč sem s nimi byla na pokoji byl ten, že v mém ročníku bylo tenkrát plno. Zprvu mě to trochu štvalo, ale potom jsem si mezi nimi našla skvělé kamarádky. Vstala sem a nadšeně je obě objala.
"Ahoj" skoro zařičela Lily a vrhla se na mě. "Strašně ráda tě vidím" usmála se.
"Taky tě ráda vidím, jak si se měla, ten měsíc beze mě?" prohlásila jsem mírně sarkastiky.
"Ehm!" ozvala se Lucy jakoby netrpělivě s úsměvem na rtech.
"Znáš tu holku?" zeptala jsem se Lily s úmyslem trochu Lucy poškádlit.
"Ne, připojila se ke mě při cestě, dělej, že jí znáš, nebo tě zabije"
"Ale no tak" zasmála se Lucy.
"Pojď ke mě" prohlásila jsem a objala jí. "Tak ráda vás obě vidim, víte jaký to doma bylo s bratrem a jeho kumpánama? Dneska jsem skončila s oranžovou hlavou! Jo a předevčírem jsem měla konečně rande s Bartem a hádejte co! Dali mi do pití veritasérum, takže jsem mu začala vyprávět o tom ža jsem čarodějka, že chodim do Bradavic. Samozřejmě mi nevěřil, a navíc jsem mi řekla jak strašně jsem do něj blázen a že ho chci líbat klidně i hodiny. Chápete to? Na prvním rande?! No, prostě hrůza." Lily se mohla smíchy popadat, Lucy se napřed trochu vyděsila, ale pak spustila taky. Cukaly se mi koutky, ale tentorát jsem to vydržela. "To je hezký smát se cizímu neštěstí," ale to už sem se taky rozesmála na celý kolo. "Kdyby alespoň Bart nebyl takovej trouba" vykoktala jsem ze sebe nakonec.
"Ale líbat se s nim hodiny, to klidně jo, viď" rozsmála se Lily znova.
"To jako vážně udělali, jo? No, holka, po tom co si mu navykládala si tady už neškrtneš".
"Tys byla vždycky pesimista, viď Lucy" oplatila jsem jí .
"Pojď sem holka" objala mě Lucy znova.
"My jim to pořádně spočítáme" usmála se šibalsky Lily.
"Ty zase kuješ nějaký plány, Lily Jane Evansová" oplatila jsem jí úsměv.
"To teda jo" mrkla na mě.


Rozhodně jsem dnes neměl v plánu chodit s Bellatrix někam na schůzku těch jejích kámošů. Pro mě to byla vždycky banda tupců, co se hnaly po nečisté krvy. Nikdy jsem jim nedal najevo co si o nich myslím, až moc dobře vím, co tenkrát dělávali ostatním na škole. Moje matka se s Bellou dohodla, že mě k nim dneska zavede, samozřejmě můj názor je nazajímal...A co bych jim taky řekl?

Cestou se ze mě Bella snažila dostat co všechno vím o černé magii. Začal jsem litovat, že jsem se z toho nevyvlíkl. Já se k tomu jejich "Pánovi zla" nehodlám přidat. Uznávám to, že by si kouzelníci neměli brát mudly, ale tohle je příliš. Bezmyšlenkovitě jsem jí při přikyvoval na její řeči o správnosti jejich počínání. Mám vůbec ve sé situaci šanci uniknout? Jo, měl bych, ale jsem srab a narozdíl od Siriuse, nemám nikoho, kdo by mě pak přijal, kdo by pak se mnou mluvil. Všichni moji přátelé, rodina a prakticky každý s kým se stýkám, nebo musím stýkat je poloviční Smrtijed.
Pokračovali jsme v cestě, já jí pouze duchanepřítomně následoval. Když jsme byli v dostatečné vzdálenosti od domova, chytla mě za ruku a přemístili jsme se. Bylo mi teprve šesnáct, sice se přemisťovat umím, ale opravdu jsem netoužil po opletačkách na ministerstvu. Objevili jsme se uprostřed nějakého temného a pustého lesa.
"Seš si jistá?" zaptal jsem se jí pro jistotu. Jediná odpověď která se mi dostala byl její vyčítavý pohled.
"Kde jsme?" zeptal jsem se jí ještě jednou.
"Možná se to jednou dozvíš..".
Tím jako myslela co? Že se budu muset přidat k Voldemortovi, abych zjistil, jak se ten zpropadený les jmenuje? Skvělý. Vedla mě do takového podzemí, vypadalo to tady velice staře. Jediné co bylo vidět bylo chodba a tam dveře.
"To prostě jenom otevřeš dveře?" uchechtnul jsem se.
"Je vidět, že se ještě máš co učit...". Vyhrnula si levý rukáv, poklepala hůlkou na své znamení zla. Zelená záře otevřela dveře. Následovala dlouhá chodba.



Už bylo skoro půl dvanáctý a já už to takhle měla nahnutý u rodičů, takže jsme si s holkama pospíšili a párty jsme opustili dříve. Stejně se ještě museli ubytovat a tak.
"Lil, nechci nic říkat, ale až James zjistí, že u nás budeš na zbytek prázdnin, asi se zblázní"
Zarazilo mě, že se na chvíli zamyslela, jako kdyby sváděla vnitřní boj. Že by změna názoru?
"To teda doufám" řekla nakonec. Lucy pozvedla obočí.
"Ale, ale" usmála se šibalsky. "Takže už to není ten parchant, už to není ten otrava?"
"To jsem neřekla!" hájila se, ale viditelně zčervenala.
"No, budete spát u mě v pokoji, takže jesti chceš, domluvím s bráchou abys spala u něj" rejpla jsem si do ní.
"Tak to určitě." ohnala se po mě. Oplatila jsem jí to šklebem.
"Náhodou, James a Sirius, největší prasata pod sluncem budou ve vedlejším pokoji, takže si užijeme."
"Sirius je tam taky?!" vyděsila se Lucy. Teď jsem zvedla obočí já. "Teda, jako, myslela jsem...no, eh...jakože, to je fakt blbý" snažila se to marně zamluvit.
"Koukám že si to užijeme" odpovím jim na to. To jsem tu jediná, kdo neni ovládanej hormonama? No, ne tolik, uměju se.


Seděl jsem u oválného stolu vedle Belly a s dalšíma asi 20 lidma. Prý už se čeká jenom na něj.




Tahle kapitola je kratší než jsem plánovala, další by měli být mnohem delší. Pokud jste četli a ať už se vám to líbilo nebo ne, napiště prosím koment, chtěla bych se zlepšovat ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leana Leana | Web | 19. ledna 2011 v 19:22 | Reagovat

To se mi líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama