Prosinec 2010

•3. kapitola - Pomoc

24. prosince 2010 v 16:32

"Počkej!". Zaváhal jsem a nakonec jsem se pomalu otočil. "Nedáš mi svoje telefoní číslo?" usmála se svůdně. Chvíli jsem přemýšlel nad tím co je to telefoní číslo. Něco mudlovskýho.
"Ne, promiň" odpověděl jsem jí. Na tváři se jí pokřivil úsměv, posměšně si odfrkla a odešla. Přemýšlel jsem, jestli za ní nemám jít, přeci jenom byla hezká. Ale měl tu úkol, takže jsem se otočil a vyrazil jsem směrem ke kostelu. Bylo zajímavé sledovat životy obyčejných lidí, jejich starosti a radosti. Procházel jsem davem a připadal jsem si jako z jiné planety. Došel jsem ke kostelu. Vypadal, že tu stojí pěkně dlouho. Za kostelem kopec, na kopci mohutná stavba a hřbitov. Zhluboka jsem se nadechnul a vyrazil. Mohl bych se přemístit, ale měl pocit, že musím ten kopec vyjít po svých. Kráčel jsem kamenou cestou přímo na tak blízkou a zároveň vzdálenou budovu.

The Libertines - známí i neznámí

24. prosince 2010 v 14:43 Music...:)
The Libertines - anglická rocková skupina, s "typickým anglickým" soundem. Pokud by se měli k něčemu přirovnat, tak například The Clash, nebo Doors. Kapela, hrající něco na pomezí indie rocku a punk rocku je také určitě ovlivněná i kapelou Sex Pistols. Na mě možná místy trochu jemní, ale rozhodně z jejich písní vyzařuje energie.
Kapela měla čtyři členy, bohužel se rozpadla a v současné době její bývalí členové účinkují v kapelách Babyshambles, Dirty Pretty Things a Yeti.

Red Hot Chili Peppers

22. prosince 2010 v 18:36 Music...:)
V české republice je to poměrně populární a známá rocková kapela z  kalifornie. Pro mě , poněkud záhadným způsobem, kombinuje jemný zvuk kytar s tvrdým zvukem kytar, výraznou basovou kytarou, a zpěvem doplněným něčeho na styl rapu. Navíc mi příjde že zpěvák, ač má zajímavou barvu hlasy, že by měl nějakej výjmečnej rozsah...to si myslím,že se říct nedá. Ale, jak řekl Rimmer o sendviči se smaženkou a chili omáčkou a čatný, nějakou záhadou to funguje.


Poněkud divný začátek, ale musím říct, že je to moje oblíbená kapela a všechny tyhle aspekty, které se k sobě naprvní pohled nehodí vytváří takovou kapelu, která se ( podle mého názoru :D) hodí na takové poklidné poslouchání okolo půlnoci při konverzaci po icq. Nebo na tu část pařby, kde už všichni jen tak polehávají. Víte co myslím...

Je to kapela, kterou prostě poznáte, když jí slyšíte někde v rádiu. A to se cení. Mě chvíli trvalo než jsem si na ně pořádně zvykla.
Jejich písně nemám rozdělený podle CD jako obvykle, ale líbí se mi některá starší a některá novější, je to různé.

Tady je pár mých oblíbených písní, vesměs to budou asi ty známější:

Těch písní mají opravdu hodně, za dobu přes dvacet let svého hraní. Je to taková klasika, jsou mi celkem sympatický.

Jaký je váš názor na ně? Vaše oblíbená píšeň od nich? Napiště do komentů :)

•2. kapitola

22. prosince 2010 v 18:11

Ty kapitolu na začátku jsou zatím tak trochu o ničem, ale už brzo by se to mělo rozjet...




Voldemort si asi potrpý na mladé tváře, usoudil jsem z toho, koho jsem viděl u stolu. Většinou pouze o málo starší než já. Ze dveří nalevo od jeho křesla přišel menší starší skřítek. Přišel přímo ke mě a zašeptal svým chraplavým hlasem. "Páán tě chce vidět". Pohléhl jsem na Bellatrix. Tiše přikývla. Zvedl jsem se ze židle a následoval ho.

Pomalu otevřel dveře. Poklonil se mi a rukou naznačil, že mám jít dovnitř. Vešel jsem do tmavé místnosti, kde jediné osvětlení tvořila velká svíce uprostřed stolu. Stůl, dvě křesla a náznak knihovny u stěny, to bylo jediné co jsem pořádně viděl. Nedokázal jsem ani odhadnout, jak je místnost veliká. Usednul jsem do bližšího křesla a vyčkával.
"Nedovolil jsem ti sednout si." promluvil temný hlas zpoza křesla naproti mě.

Co je vlastně bolest na duši?

20. prosince 2010 v 23:38 Jak to vidím já....
Už dlouho jsem chtěla napsat článek na téma týdne. Zatím se mi nikdy nezamlouvalo. Ale, když jsem se zkoušela zamyslet nad tímto tématem zabloudila jsem k otázce, co je to vlastně bolest na duši, vnímáme jí všichni stejně? Co je pro mě ta opravdová bolest na duši?

Seděla jsem v parku a sledovala dění okolo. Občas takhle sedávám, abych si pořádně utřídila myšlenky. Ale o tom někdy jindy. Uviděla jsem dvě osoby, které byli v poslední době a v dřívější době pro mě velice důležité. Viděla jsem "svojí první lásku" (jestli se to tak dá nazvat) a mojí spolužačku se kterou sedím na většinu předmětů. S tím klukem už dávno nejsem a jsme jenom kamarádi. Se spolužačkou jsme si hodně blízké. Když jsem je uviděla, jak spolu jdou a rozhodně ne jako kamarádi, zamrazilo mě. Nevím jak ten pocit popsat, nachvíli jsem ztuhla jako kdyby mě někdo polil studenou vodou. Proč vlastně? Jsou to jenom moji kamarádi...

Moje první láska byla velice komplikovaná, tenkrát jsem byla celkem malá a nedokázala jsem poznat, jestli je to doopravdy láska. Když se zpětně ohlížím, určitě jo. Nedokázala jsem myslet na nikoho jiného, vrcholem mého dne bylo, když jsem ho potkala cestou domů, nebo když jsme vedli hodinové rozhovory po icq. Pak jsme se tak nějak dali dohromady. Ale jenom na chvíli, nějak to tenkrát nešlo kvůli okolí. Přestávali jsme se vídat a přestávali jsme si psát. Ale pořád jsem byla nesmírně žárlivá. Nesnesla jsem pomyšlení na jinou holku v jeho společnosti. A postupně jsme se oddalovali. Ten pocit, ta "žárlivost" zmizela asi po třech mesících. Musím říct, že když jsem si to uvědomila, oddechla jsem si. Bylo to složité období. Byla jsem ráda, že už je to za náma.

Ale ten určitý pocit nevymizel. Už mi sice dávno v jeho přítomnosti nelítají motýlci v břiše, ale vždycky pro mě byl něčím, nebo spíš někým jiným. A zmizela ta bolest na duši, když jsem si myslela že ho nazajímám. Celkově jsem byla uvolněnější.
Ta zmiňovaná kamarádka nikdy nevěděla, jak to mezi náma bylo. Nevím čím to je, ale i po těch dvou letech mě zabolelo to když jsem ho viděla s ní. Kdyby to byl kdokoliv jinej. Ale zrovna ona?

Už na něj dávno nemyslím, mám kluka a s tím nám to jde skvěle. Ale ta bolest na duši asi nezmizí. Byl až moc dlouho důležitou součástí mého života. Trochu mě mrzí že se to asi nikdy nedozví.

Tohle je pro mě ta pravá bolest na duši. A mám takový neblahý pocit, že zůstane ještě dlouho. Pro někoho to může být zkažená důležitá zkouška, pro někoho špatný vztah s rodiči atd...Myslím, že ale každý má takový druh bolesti na duši, který prostě přetrvává. A u spousty lidí je to láska. A pravá láska, která nevyjde je prostě pozdější bolest na srdci, bolest na duši....Možná mám ten pocit kvůli tomu, že se ta láska, která byla oboustraná nenaplnila. Kvůli okolí. Takovou chybu už neudělám. Vím, že by to skončilo takhle, ale už to nechci znovu zažít. Příště si nenechám příležitost ujít....


Máte podobné zkušenosti? Prožívíte podobnou situaci? Napiště do komentů ;)

•1. kapitola

17. prosince 2010 v 21:46
"Ahoj Bello!" uslyšel jsem nadšený hlas své matky zezdola. Už jsou tady, pomyslel jsem si. Šel jsem je ze slušnosti pozdravit. Když jsem sešel poslední schod uviděl jsem svou sestřenici Bellatrix v přiléhavých černých šatech s odvážným výstřihem. Sjel sem jí pohledem zezdola dolů. Vždycky to pro mě byla jenom sestřenice nijak jinak jsem o ní nepřemýšlel, kdyby to nebyla taková mrcha asi bych po ní šílel. Havraní vlasy jí padali okolo ramen a šibalsky se na mě usmála svými plnými rty. Očima jsem naposledy zabloudil k jejímu výstřihu. Byla sexy a moc dobře to věděla.
"Nazdar bratránku" pozdravila mě.
"Čau" odpověděl jsem a věnoval jí jeden z úsměvů, kterým můj brácha balí holky. Podíval jsem se za ní a spatřil Narcissu. Byla hezká, ale své sestře se rovnat nemohla. Chyběl jí šmrnc.
"Ahoj" usmál jsem se na ní. Usmála se taky.
"Regulusi, nepůjdem holkám ukázat jejich pokoje?" zeptala se mě moje matinka.


Oblíbené povídky

15. prosince 2010 v 20:20 Oblíbené povídky...:)
Tak, sem bych chtěla napsat pár autorů, kteří mě zaujali a povídky, které se mi líbily....

Naiad - skvělé, poutavé, originální povídky jako "Povídej si", "Lily nebo Ginny?"...hlavní téma jsou většinou pobertové, opravdu doporučuju....

Mé jméno, má krev - skvěle promyšlená povídka s neobyčejným dějem...musím říct, že má opravdu talent a umí úžasně navodit tu správnou atmosféru, popsat charakter osobnost a navíc do svého příběhu zapojí například i upíry, kteří do světa Rowlingové v jejím podání skvěle zapadnou....jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četla...Hlavní postavou je Selene, Voldemortova dcera.


My world is fantasy - dneska jsem znovu narazila na tenhle blog a vzpoměla jsem si na další z mých oblíbených povídek, ale tentokrát na téma Alice a Jasper. Vím, že jsem tuhle povídku četla už celkem dávno, ale pořád si jí moc dobře pamatuju, takže opravdu doporučuju. Určitě se podívám i na ostatní povídky od autorky.

Když ty jsi mnou - jedna z nejlepších povídek co jsem kdy četla, ani pořádně nevím proč, něco mě na ní prostě uhranulo...Autorka má i další povídky, ale takhle mi prostě příjde nejlepší. Bohužel, povídka není dokončená a nejspíš už nebude, což je škoda, ale i tak silně doporučuju přečíst.

Aydra - 2000 let zpátky? Ach bože! - úplně nejšílenější věc co jsem četla. Skvěle napsaný a opravdu originálně provedený...doporučuju, pokud máte náladu na něco výjmečnýho ;)

Alysha a Aňulka - Navždy uvězněná - skvělá povídka na téma Regulus, Sirius a dvě čistokrevný holky. Asi je vám jasný o co tady pujde :D.
Povídka mě totálně uhranula. Je úžasně napsaná z pohledů obou holek, kdy každá popisuje dění ve svém světě. Tam se místy zmíní o té druhé, ale ze svého pohledu. Pak je vám popsána situace z pohledu té druhé. A funguje to úplně úžasně. (Snad jste ten můj blábol pochopili :D )
A navíc jsou tam fakt úžasný hlášky.
Musím přiznat, že se mi asi víc líbí ta první část povídky, ale ani ta druhá není špatná.

Narcisa - Můj život mezi Blacky http://narcisablack.blog.cz/ - musím říct, že tenhle blog jsem poprvé navštívila někdy na začátku léta, kdy jsem poprvé objevovala ff. Tady jsem se taky, díky jednomu opravdu dobrému článku dozvěděla důležitý pojmy užívaný ve fanfiction.
Ale to není tak důležitý. Autorka má na svém blogu jednu naprosto úžasnou povídku, ve které figuruje jedna obyčejná holka a její život jí "komplikujou" oba dva Blackové (už fakt začínam být na toho Reguluse ujetá :D). Opravdu hezky napsaný, je vidět jak se autorka zdokonalovala postupem času. Ty poslední kapitoly jsou fakt super. Bohužel je také nedokončená, ale i tak, za ten zážitek to stojí.
Je zde taky pár moc hezkých "jednorázovek", doporučuju přečíst například Příběh plný křiku.

Soaz

To je zatím jenom kousek, snažím se mé oblíbené autory najít zpětně....


Znáte vy nějaké dobré autory fanfiction? Máte povídky ke kterým se klidně můžete pořád vracet? Napiště do komentů ;)

Kapitolovky

15. prosince 2010 v 19:47 | Drow

Světlo uprostřed noci

Moje první delší povídka.....TADY

TÉMA : O tom, že se Voldemort chystá ovládnout svět ví zatím jenom ti nedůležitější. Máte v této situaci na výběr pokud proti němu chcete bojovat? Není tohle doba na zakázanou lásku? Příběh je hlavně o nejmladším z rodů Blacků a tak trochu ztřeštěné Gillian Potterové.

POSTAVY: Regulus Black, Gillian Potterová(AUTP), Poberti, Lily Evans....
STAV: rozpracovaná, ale vymyšlená
ŽÁNR: romantické, temné, tragické, ...
Upozornění: Za ty počáteční kapitoly se trošku stydím, buďte prosím trpělivý...děkuju :)

Dokud nás smrt nerozdělí...


TÉMA : Příběh Brody Carrowové není tak obyčejný jak se zdá. Jak se může změnit člověk během pouhých dvou let?
I v té nejčernější rodině se dá tajně bojovat proti Pánovi Zla. Ale musíte mít dobrý důvod proč.
Jak moc má vaše první opravdová láska vliv na celý váš život? A je pravda, že stará láska nerezavý?

POSTAVY: Brody Carrowová (AUTP), Regulus Black, Sirius Black, Barbara Carrowová (AUTP), a další..
STAV: rozpracovaná, vymyšlená...
ŽÁNR: romantické, temné....atd :D


•Prolog

15. prosince 2010 v 19:37
Očekával jsem další nudný den prázdnin. Jako polovina těch předešlých. Den naplněný tím, že mě otec vyučuje víc a víc z černé magie a její využití, matka studuje v těch svých knihách o čistokrevných rodinách a bratr, který dělá vše proto, aby se toho všeho nemusel účastnit. Jsem to já, kdo chodí na ty nudný večírky s mojí matkou a občas i otcem. Já musím poslouchat všechny ty žvásty o čisté krvy a Voldemortovi. A proč? Jsem slaboch. Nedokážu se vzepřít tak jako on, vždycky jsem byl takový. A proto je on v nebelvíru a já ve zmijozelu. Dříve mě lákala černá magie, všechny ty kouzla a lektvary, které téměř nikdo nezná. Ta jedinečnost, že JÁ jsem Black. Jako malý jsem si připadal jako princ. Matka říkala, že jsme výjimeční, že to máme v krvy. Teprve když jsem nastoupil do Bradavic, uvědomil jsem si, že život není jen o tom, kde a komu jste se narodil. Zmijozel je "chladná" kolej. Všichni jsou jízlivý, každý kope za sebe. Potichu jsem záviděl bratrovi jeho kamarády, záviděl jsem mu jeho odvahu.
Dneska Sirius utekl z domu. Prý ke svýmu kamarádovi. Ani se se mnou nerozloučil. Vždycky mě mrzelo, jak jsme si vzdálení, ale to už teď sotva změním. Trochu mě zarazila reakce rodičů. Žádné slitování, myslím, že kdyby neutekl sám, brzy by ho vyhodili. Sedím tu a tiše závidím.


Scott Pilgrim proti zbytku světa-soundtrack

12. prosince 2010 v 16:40 Music...:)
Nedávno mě kamarádka dotáhla na film jménem "Scott Pilgrim proti zbytku světa". Do kina jsem přišla s minimálním očekáváním, ale odcházela překvapená a plná vědomí, že tohle je přesně pro mě. Kdo tenhle film viděl, bude vědět, že je to poněkud střeštěný film, vhodný především pro teenagery. Byl natočen podle komixu a musím říct, že je velice dobře technicky zpracován, příběh je originální a celkově to vidím jako jeden z nejlepších filmů poslední doby. Ale důvod, proč to píšu do rubriky s názvem Music-Hudba je ten, že jako jedna z věcí se mi nejvíce líbila na filmu hudba, tedy soundtrack.

Emo-jak to vidím já...

11. prosince 2010 v 18:39 Jak to vidím já....
Emo-jak to vidím já...


Nedávno jsem zase omylem narazila na článek typu: pět milionů pravidel, jestli chceš být emo, nebo emo jsi jen, když máš patku a pláčeš kvůli rozbitému ořezávátku. Nejprve jsem se trochu naštvala, proč to ty lidi pořád dělají. A potom mi to přišlo líto. To opravdu někteří považují za emo jenom ty co jsou bisexuálové, pláčou kvůli všemu a oblékají se do černého??? Myslím, že ne všichni to takhle opravdu chápou. Já například ne.


Zdání někdy klame III.

6. prosince 2010 v 18:53
(včerejší večer)
Když vešel do společenky, večírek byl v plném proudu a polovina lidí o sobě těměř nevěděla. Po chvilce hledání našel Siriuse, který ležel pod křeslem, úplně mimo. "Jamesíí" prohlásil, když se mu konečně povedlo dostat ho na pohovku. "Nebo Remus? Teď nevim, brácho, ale neboj, toho ducha táhmle skolim sám" prohlásil a hlava mu nepřirozeně spadla na ramena. James se musel usmát. Mohl pouze spekulovat, kolik toho Tichošlápek zase měl.  Nakonec ho tam nechal, usoudil, že dneska s ním už stejně nic neudělá. Došel ke stolu a ze zbytku zásob si nalil skleničku....


My Chemical Romance

5. prosince 2010 v 22:18 Music...:)
Někteří z vás možná znají tuhle skupinu. Její písně začínají horror punkem, přes jemnější rockové vypalovačky, pološílené klavírní skladby až po poprockové/poppunkové písně. Jedná se o převážně rockovou kapelu z New Jersey.
Tuhle kapelu mám hodně ráda, v téhle době je asi moje nejoblíbenější. Znám jí z doby desky The Black Parade a už tenkrát jsem si je zamilovala. Možná někteří z vás znají tuto kapelu jako jednu z "emo skupin". Ono by se dosti dlouho dalo debatovat o tom co to vlastně je. Když to tak vezmeme, málo kdo z nás není alespoň trochu emo...Ale takové emo jak je chápáno širokou veřejností je bráno jako něco ubohého, směšného. Tento názor nezastávám, ale tahle kapela to rozhodně není. Možná mají nějaké singly (Helena...) které jsou trošku napomezí. Ale tohle není s prominutím ubrečená kapela s ukřičenými songy...