Zdání někdy klame II.

17. listopadu 2010 v 9:49
James měl teď v hlavě totální zmatek. Jak to má vlastně Lily v hlavě uspořádaný?? Večer totiž ještě zašel za Margaret, aby mu to vysvětlila. Nakonec z ní vypadlo, že šlo o sázku s nějakýma dalšíma
holkama. A podle všeho o ní Lily věděla. Byl na ní trošku naštvanej, přece jenom mu o tom mohla říct. V ten moment se mu vrátila ztracená naděje. Ale to dnešní ráno s Evansovou ho vykolejilo.
Nakonec se rozhodl, že si dá ještě sprchu. Šel do koupelny, pohlédl do zrcadla arukou si přejel po krku. Pousmál se.


Takže, sečteno, podtrženo, Lily teď měla v hlavě zmatek větší než počet japonských turistů v Paříži...
Potter se líbá s Margaret--> utíkam do pokoje a neuvědomuju si co se děje --> dostala jsem se na tu pařbu kde jsem to dost přehnala a skončila jsem s Ryanem v tý učebně --> potkala jsem se s Potterem a došlo mi jaký jsem pako --> musím to vysvětlit Raynovi --> sehnat Margaret a pořádně jí to vytmavit.....jak to bude dál s Jamesem???!!!!!
V tu chvíli měla pocit, že když udělá jeden špatný krok, všechna její snaha se rozsype jako domeček z karet. "Odvážně" se proto rozhodla, že dnes nebude dělat žádné dramatické kroky a všechno nechá na zítra.

Většinu dne se zdržovala převážně v pokoji a pak v knihovně. Štěstí jí dneska nepřálo a její plán, že dneska nebude svoje problémy řešit, nevyšel.
"Ahoj, Lil, pomůžeš mi prosím tě s tim úkolem?" podstrčil jí Ryan pod nos učebnici a až nechutně se uculil. No, super, pomyslela si. Jak mohla být tak naivní a myslet si, že nebude dělat závěry z včerejšího večera. Cítila se trapně. Chvíli přemýšlela, co má udělat, ale při představě, že se s ním líbala včera skoro celou noc se jí chtělo zvracet. Vyschlo jí v krku.
"Lily?....LILY??!!" zeptal se netrpělivě.
"Jo, ehm,.....víš...za ten včerejšek se ti moc omlouvam, nechtěla jsem, byla jsem tak nalitá a......prostě, jsem to zvorala....fakt, promiň" dořekla s pohledem upřeným někam do země. V tuhle chvíli by nejraději byla někde na severním pólu. Jak ta se teď cítila.
"No, to je v pohodě" řekl stylem, jakoby se jednalo o to, že mu spadla kniha.
"Co?" překvapeně zvedla hlavu.
"Ta noha už mě fakt nebolí" odpověděl.
"COŽE? Jaká noha?"vykřikla tak, že jí knihovnice málem vyhodila.
"Jaká noha?" zašeptala.
"No...pravá" odpověděl a zatvářil se, jakoby právě vymyslel žárovku. To byl vždycky takovej pablb? pomyslela si.
"No, a co máš vlastně s tou nohou?" zepatala se stylem, jakým mluvíte s pětiletým dítětem.
"Tys byla asi hodně nalitá, co?" zeptal se úlisně, Lily ho probodla pohledem. "No, jak si mi strašně dupla na nohu, ale neboj, už to nebolí" usmál se. "A co ten úkol?" V tu chvíli byla už ale dávno pryč.
To nebyl on? Seděla na své posteli a snažila si vzpomenout na cokoli co jí mohlo uniknout. Proč já? Proč to ten Potter udělal? Ikdyž to uplně nebyla jeho vina, ale to se neřeší. Chytla se za hlavu a měla sto chutí si vyrvat vlasy, jenom aby se ten problém sám vyřešil.

Pod tíhou všech těch myšlenek jaksi pozapoměla na večeři, místo bylo volné jenom vedle Remuse, naproti Jamesovi, samozřejmě. Jaká náááhoda, ušklíbla se. Sedla si a snažila se vypadat jakoby se vůbec nic nedělo. Nandala si jídlo a pustila se do debaty s Remusem. James byl dneska celkově nějak v klidu pomysela si, ale jeho pohled cítila při večeři skoro pořád. Jak probíhala večeře, snažila se dívat se na cokoli, na kohokoli, jenom ne na osobu sedící před ní. Cítila se neskutečně trapně. Vypadalo to, že večeřivšichni přežijí bez nějaké újmy na zdravý, jenomže do konverzace se zapojil i Sirius.
"....no, ale i tak musim uznat, žes to včera fakticky rozjela" ušklíbnul se. A sakra. Sakra, sakra sakra, nadávala si znovu.
"No....." snažila se z toho nějak vykroutit, ale jako naschvál jí vůbec nic nemohlo napadnout.
"Ty máš co říkat" zachránil jí z toho James. To je dneska poprvý co tu promluvil, uvědomila si a děkovně se na něj usmála. A poprvý co se na něj za tenhle večer podívala. Oplatil jí úsměv  a pořád si jí prohlížel. Lily nevěděla proč, ale najednou měla pocit, že všechno bude v pořádku, ale zárověň na něm bylo dneska něco zvláštního. Když si uvědomila, jak dlouho na něj zírala, sklopila oči a co nejrychleji se snažila vypařit.

James seděl u stolu s ostatníma pobertama. Celkem ho zarazilo, že nikde u stolu nevidí Lily. Když už se chtěl zaptat její kamarádky, jestli neví kde je, přišla a sedla si přímo před něj. Jaká to šťastná náhoda, usmál se. Už jí pozoroval pěkně dlouhou dobu, takže poznal, jak se dnes mimořádně snaží vyhnout se očnímu kontaktu s ním. Na co nemohl přijít, bylo proč.
"...Evansová, musim uznat žes to včera fakticky rozjela". Lily zrudla. Mimochodem, Jamesovi přišla strašně roztomilá, zvláště když si nervozně zandavala své neposlušně vlasy za ucho.
"No...." dostala ze sebe nakonec. James tušil, že ze sebe asi lepší odpověd nedostane.
"Ty máš co říkat" usmál se ironicky na Siria. Když si vzpoměl v jakým stavu ty dva včera našel...musel se usmát. Obrátila se na něj a děkovným a úžasně krásným úsměvem. Bože, ta je nádherná, pomyslel si. Chvíli se na ní usmíval a ona vypadal jakoby nad něčím usilovně přemýšlela. V tu chvíli se sebrala a odešla. Očima jí sledoval, dokud měl šanci jí vidět.

Když se blížila k nebelvírské věži skoro běžela. Už podruhé za tenhle víkend proběhla společenskou místností bez povšimnutí a kvůli tomu samému člověku. James Potter. Dopadla zádamam na postel a ponořila se do vlastních myšlenek. Dneska by se měla stidět, měla by být...no, prostě rozhodně ne šťastná jako blecha. Vybavila si dnešní večeři. Málem na místě omdlela , když se na ní usmál, kam se jenom poděla ta "nenávist" k němu? Je naprosto úžasnej, pomyslela si. Ty jeho vlasy, to jak je má rozcuchaný je strašně sexy. Sama byla s sebou překvapená, tohle slovo nepoužívala, ale zdaleka nemohlo vystihnout to jak byl (podle ní) úžasný. A ty oči, v těch by se mohla utápět do konce věčnosti. A ty rty...jaké by asi bylo je líbat? Kdyby se v tuhle chvíli viděla, asi by jí překvapil ten přiblbý úsměv.
Náhle se zarazila. Á ta učebna. To je tak trapný, zpytovala svoje svědomí. Já jsem se tam s někým líbala a ani nevím s kým. Doufam, že se to James nedozví. Musím zjistit, kdo to sakra byl...když to tak vezmu...nebylo to zas tak strašný, usmála se. Fakticky musím zjistit, kdo to byl...
S novou energií se vydala do společenky hledat "stopy" které by jí přiměli vzpomenout si. Ten pocit nevědomosti byl strašný.

Seděla tam už skoro půl hodiny a sledovala celé dění. Do stavili se detailnější vzpomínky na to co se dělo v tý učebně, ale vypadalo to , jako kdyby její pamět nechtěla prozradit, kdo to byl. Trochu jí to děsilo. Přistihla se, že skoro celou dobu sleduje Jamese, který to, jak doufala, nezaregistroval. Po té, co se jejich pohledy setkali, zabořila hlavu do knížky , kterou však měla dávno přečtenou a nyní jí sloužila jako atrapa.

Ten Tichošlápek mě vždycky dostával. Hlavně ty jeho šílený nápady, Před chvíli totiž očarovali asi tak tucet brnění, aby, když okolo nich někdoprojde příliš brzo hlasitě si prdnou. Smíchy se otřásali ještě hodně dlouho. Došli do společenky, kde James okamžitě zaregistroval Lily, která seděla s knihou u krbu. Schválně si sednul tak, aby naní přímo viděl a nemusel otáčet hlavu. Když se na ní poočku podíval, zjistil, že ho zamyšleně, a měl pocit, že zárověň zasněně sleduje. Tahle představa se mu velice líbila, jelikož bylo zajímavé, nachvíli si vyměnit role. Ještě chvíli si užíval tenhle pocit ale pak zvedl hlavu a pohlédl jí přímo do očí. Asi pět sekund si vyměňovali pohledy, pak se ona sklonila ke knížce, kterou ke své smůle držela obráceně. James měl co dělat, aby se nad tím počínáním nerozesmál. Tak moc jí zbožňoval. Miloval každou její chybičku.

Snažila se soustředit na knížku,ale její mozek se proti tomu zásadně vzepřel. Upřeně zírala do jednoho místa v knížce. Zpozorovala jak se James zvědá a k jejímu menšímu šoku si sedá do křesla, které je přímo naproti ní, vzdálené cca 1,5 metru.
"Co děláš?" zeptal se s šibalským úsměvěm.
" Já...čtu si" pohlédla na knihu a zpátky na něj. Před úsměvem se nedokázala zastavit.
"A co čteš?" zaptal se s ještě větším úsměvem. Lily přivřela knihu a ukázala na obálku. Cítila jak rudne. Takovej trapas, pomyslela si a obrátila knihu o 90 stupňů. James e musel hodně snažit, aby se nerozesmál. Lily se na něj podívala a poznala, že si to náramně užívá.
"Ehm, ...a co děláš ty? zeptala se.
"Tamhle jsem hrál s Remusem piškvorky a teď jsem si s tebou přišel popovídat."
Lily si ho důkladně prohlížela, přece jenom, originál v realitě je vždycky lepší, než kopie uchovaná v paměti. Očima zabloudila na jeho vypracovanou hruď. Musí být silný, pomyslel si. Když už se chtěla zaptat na to jak se celý den měl, všimla si jeho krku. Teda to že má krk už věděla, spíše jí zaujal ten červený flek. Okamžitě poznala co to je. Všehcno to najendou dávalo smysl. Jako poslední dílek do skládačky. Stuhla s pocotem, že má žaludek někde v krku. Proč to najednou dávalo všechno takový smysl? Musela být pravda zrovna taková? Opravdu to vadí, jenom kvůli tomu, že ho tak miluje? Nejraději by se propadla do země. Co teď???

(včerejší večer)
Když vešel do společenky, večírek byl v plném proudu a polovina lidí o sobě těměř nevěděla. Po chvilce hledání našel Siriuse, který ležel pod křeslem, úplně mimo.




Tahle část je trochu kratší, nějak to tak prostě je....jestli by na tuhle "povídku" (ha ha, vtipný) měl náhodou někdo nějakej názor-jakýkoliv moc ráda bych to věděla....díky ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama