Zdání někdy klame I.

8. listopadu 2010 v 14:41 | jáá
Takže, ehm, slavnostní okamžik :D...tohle je moje uplně první jednorázovka, kterou jsem se rozhodla nějak pořádně zpracovat..prosím, neukamenujte mě ;)
(Upozornění-to co bude napsané kurzívou je flashback-děj odehrávaný před hlavní dějovou linií)


Utíkala po schodech přímo do pokoje, aniž by se na někoho podívala. Teď ne. Práskla dveřma od pokoje a sesunula se po nich dolů. Pláč už se nasnažila zadržet. Ten debilní Potter. Zase potrvdil, že je to totální pitomec a frajírek, který se nikdy nezmění...Ale tohle už přehnal, pomyslela si. Z očí jí tekly proudy slz. Já kráva si myslela, že by mohl být lepší, já kráva se do něj nejspíš zamilovala. Ano, to že pro ní znamená něco víc si po těch letech kdy jí vyznával náklonost konečně přiznala. Asi tak před měsícem. Od té doby jí nálada klesala a stoupala jako na kolotoči.
A dneska to navíc vypadala tak nedějně....


"Lily, půjdeš se se mnou projít?", usmál se na ní tím svým oslňujícím usměvěm. Z pohledu do těch oříškových očí se jí podlamovali kolena...
"Em, jasně," usmála se na oplátku, když po půl minutě zírání na "své kluka" ze sebe k vlastnímu překlapení vysoukala smysluplnou odpověd.
"Super," usmál se zase."Tak pojď, něco ti ukážu," chytnul jí za ruku a už jí táhnul pryč ze společenky. Ani neměl tušení, jak si to Lily užívá, jak moc je jí příjemný jeho dotek na ruce. Snažila se zakrýt ten nával euforie, ale přece jenom zasněný úsměv Jamesovi prozradil, že jí na něm záleží. Tohle vědomí ho naplňovalo úžasnými pocity všeho druhu...

"TO SNAD NENÍ MOŽNÝ!!!" vykřičel na celou Komnatu nejvyšší potřeby. Vzal do ruky další porcelánovou vázu a mrštil s ní oproti zdi. A další a další...V tuhle chvíli měl chuť vraždit, díky bohu, že se Snape nevyskytoval v okolí, asi by to nepřežil. A další váza byla na kusy. "Proč? Proč se to všechno muselo podělat zrovna teď, když mu došlo, jak pitomě se chovat poslední roky, teď když se mu konečně podařilo si Lily udobřit. Tolik jí miloval a nedokázal si představit co by bez ní dělal. To by prostě nebylo možný.
Konečně se mu dařilo vytvářet na jejích úžasných rtech úsměv, dnes si dokonce začínal myslet, že by ho mohla mít opravdu ráda. Zuřivě třískl další vázou.

Pokračovali dál ruku v ruce k soše jednooké čarodějnice a zastavili.
"Ehm, co tady děláme?" zeptala se se zájmem Lily.
"Něco ti ukážu," řekl James se šibalským úsměvem. Vytáhl hůlku, poklepal hůlkou na kamennou čarodějnici a zašeptal "Dissendium". Hrb sochy se otevřel a objevil se vchod do chodby. Lily s nevěřícím výrazem ustoupila. James se na ní obrátil a jejímu výrazu se musel usmát.
"Neboj. Je to...no, je to taková tajná chodba do Prasinek" zakřenil se. "Nikdo o ní neví."
Lily pozvedla obočí. Uznávala určitá pravidla, ale zároveň byla pro každou špatnost. Mírně se pousmála. "To jako fakt?" dodala nevěřícně.
"Přesvědč se sama" a uvolnil jí cestu.
"Ehm, tak jo...Ale pujdeš se mnou, jasný?"
"Jak si přeješ". Znovu se zakřenil.

A dost, pomyslela si. Už ani o jednu slzu navíc. Tahle je poslední, nechala jí stéct po tváři. Nemá to cenu na něj dál myslet, nalhávala si. Až moc dobře věděla, že na něj jen tak nezapomene. Zapadla do koupelny, aby se upravila.

Když měl pocit, že všechny jeho choutky rozbíjet všechno kolem přešly a dostavil se pocit beznaděje a téměř zoufalství, odešel z komnaty směr společenská místnost. Sirius přece pořádá večírek, ne? Alkohol je nejlepší lék na zoufalství a navíc Lily tam obvykle nebývá...No co, stejně se jí pořád vyhýbat nemůže.

Vyměnili si pohledy a Lily odvážně vykročila do chodby. V tom, když jí chtěl James následovat se ozval zvuk jakoby někdo zakopl o brnění.
"Zůstaň kde jsi" zašeptal James a šel se podívat kdo se vlastně zatoulal až to týhle části hradu. Když zašel za roh, Lily vyylezla z chodby. Kdo by tam čekal jak pitomec, pomyslela si. Uvnitř v hlavě se jí odehrávala bitva. Velká část jejího já jí říkala, že právě tohle je její největší příležitost, tak ať jí využije. Ale pořád tu byla ta část jejího já, co si moc odbře pamatovala, jaký byl James ještě nedávno. Ještě chvíli takhle přemýšlela. Nakonec se dostala až k myšlenkám typu, jaký by to bylo líbat Jamese. Povzdechla si. Šla se podívat za roh co se to tam vlastně děje.
"Á, Jamesi!" zavolal dívčí hlas. Margaret Smithová, ta kráva z mrzimoru. Jak moc jí nesnášela.
O muj bože, pomyslel si James. On už neměl kam před ní utéct. Ach jo, povzdech si. "Eh, Margaret, ahoj" otočil se a snažil se prchnout zpátky za Lily.
"Jamesi, tak dlouho jsem tě neviděla samotnýho" usmála se. Hezká byla, to musel i James uznat (samozřejmě se podle něj Lily byla mnohem hezčí). Ale blbá, otravná a naivní byla taky.
"Jo, no, já už musim jít" odpověděl James. Lily celou scénu sledovala zpoza rohu. Nějak se jí to celý nezdálo...

"Pojď už z tý koupelny" zařvala přes dveře Emily, její kamarádka a spolubydlící.
"Jo, už du" odpověděla jí Lily. Mlčky vyšla ze dvěří a sedla si na postel a přemýšlela. "Kdy je vlastně ten večírek" zeptala se náhle. Emily vylítla z z koupelny s hřebenem v ruce.
"Co se stalo?" zeptala se mírně vyděšeně. Moc dobře Lily znala, takže věděla jakou má averzi vůči pařbám ve společence. Ne, že by nerada kalila, to vůbec ne, ale pěkně jí štvalo, že tady chlastají i mladší ročníky. Proto na takovýhle večírky nikdy nechodila." Lily?", řekla a objala jí. "Jestli mi to nechceš říct, nemusíš" dodala.
Lily seděla na posteli a koukala do blba. Posměšně se uchechtla. "Já...Potter..." a s dalšíma slzama Emily povyprávěla, co se vlatně stalo. Po jejím rozsáhlém monologu Emily pouze dodala: "Víš..příjde mi to celý takový podivný..ale čím si jsem jistá je tím, že alkohol potřebuješ jako sůl". Lily pouze přikývla a setřela slzu. "Tak už pojď usmála se". Žádnej Potter za to nestojí.

Ve společence už byl večírek v plném proudu. Místnost byla protáhnutá o několik metrů a stoly se prohýbali pod množstvím pití a trochu i jídla. Sirius si jako vždy dal záležet, to musela i Lily uznat a pousmála se vzpomínce jak Sirius vybíral peníze od ostatních už skoro měsíc dopředu.
Rozhlédla se okolo sebe. Super, pomyslela si, Potter tu není, takže o starost míň. Ale to už jí Emily donesla první skleničku ohnivé whiskey " Na nás, prohlásila". Lily se na ni usmála. Tipovala, že je tady tak 50 studentů. Hudba se rozléhala po místnosti ve které byla cítit tráva. To bude zajímavý večer, pomyslela si. "Na nás."

James ani porádně nevěděl, jak se to všechno seběhlo. V jednu chvíli stál před Margaret a ta se hned ve druhé chvíli na něj vrhla a začala ho líbat a pevně se ho držela. Zprvu pořádně nevěděl co dělá a nějak sám od sebe jí polibky oplatil. Pak si ale uvědomil co dělá a rychle se on ní odtrhl. Otočil se směrem, kde měla být Lily, ale ta už tam dávno nebyla. Otočil se zpátky k Margaret a v dálce za ní si všiml jak osoba s rudými vlasy, které by poznal kdekoliv utíká pryč. Lily, povzdechl si. Neváhal a rozběhl se za ní. Už jí však nedostihl. Měl sto chutí vrazit si pár facek, a taky to udělal. Tušil, že asi půjde do svého pokoje a tam už jí nemá šanci dostihnout. Nutně potřeboval s něčím praštit. Nějak z čista jasna ho napadla Komnata Nejvyšší Potřeby.

Dneska žádný zá...zábrany, pomyslela si Lily a hodila do sebe dalšího panáka.Za chvíli už po těch všech kombinacích co vyzkoušela byla totálně mimo. "Deme zpííívat!!" zařvala zvesela na celou společenku a těžkopádně vylezla na stůl, až na druhý pokus, samozřejmě. Ostatní osazenstvo se kupodivu připojilo, teda, až na výjimky jako líbající se dvojice a lidi, kterým bylo na zvracení a posedávali v koutech a ty, kteří už spokojeně pochrupovali po zemi. " I loooooove you" zavyla Lily do imaginárního mikrofonu a šíleně se rozesmála. Ztratila rovnováhu a s hlasitým žuch skončila na podlaze. Začala se neovladatelně smát. Poznala, že jí někdo zvedl ze země, nebo kde to vlastně byla, a podle toho, jak silné byli ruce, usoudila, že to asi bude kluk. Byla však tam mimo, že nějak nerozpoznala, kdo to je. Kdyby to tak byl Potter, povzdechla si, ani nevěděla, jestli tohle řekla, nebo si to jenom myslela. Nějak jí to bylo jedno...Objetí toho kluka jí bylo příjemný, ale věděla, že James to nebude. Ten se někde okusuje s Margaret. Při tý představě málem hodila šavli. Tohle bude Ryan, ten co jí nedávno zval na rande, jo to bude on...nebo někdo podobnej. Ikdyž dospěla k tomuhle logickýmu vysvětlení, představovala si, jaký by to bylo, kdyby to byl James. Zamilovaně se na něj usmála "Miluju tě!" prohlásila víc než nahlas.
"To víš že jo", odpověděl jí neurčitý ale vcelku povědomí hlas. Cítila jak jí položil na měkkou pohovku.
"Neodcházej" zašeptala a hladově ho políbila. Je to James, přesvědčovala se v duchu. Je to on, prostě si představuj, že je to on, probíhalo jí hlavou. Zapojila i jazyk a když ucítila, že jí polibky oplácí a přistupuje na její hru s jazykem v duchu se pousmála. Po chvíli cítila, jak jí zvedl z pohovky, omotala mu nohu kolem pasu a rukama zajela do vlasů. To ho ještě víc povzbudilo a polibek sám prohloubil. Rukama jí přejel okolo pasu a přistiskl jí ještě víc k sobě. Ona mu rukou přejížděla po obličeji a dál ho líbala, byla úplně ponožená do vášnivých polibků, že přestávala vnímat hudbu. Rukou jí sjížděl po zádech až dolů. Cítila,jak jí zase někam odnáší, ale bylo jí to úplně jedno. Strašně moc si přála, aby to byl James. S polibky nachvíli přestala, položila si hlavu na jeho ramena a nechala se nést. "Miluju tě Jamesi, vážně" zašeptala mu jemně do ucha. Ano, byl to Ryan, ale komu na tom záleží, pomyslela si. Alespoň z toho nebude dělat závěry. Jazykem mu přejela po krku až k uchu a začala si pohrávat s jeho lalůčkem. Tohle mohl být James, nebýt tý krávy Smithový, uvažovala a užívala si ten pocit když ji její "ochránce" stiskl ještě pevněji a potichu vzdychal blahem. Milovala tenhle pocit.
Že jsou v nějaké nepoužívané učebně zjistila, když jí položil na něco jako improvizovaná pohovka. Jak se tam dostali, nebo kde přibližně jsou jí fakticky nezajímalo. Věnovala se tomu, který teď ležel nad ní vášnivě jí líbal po celém obličeji a krku. Ona však taky nezahálela, a jak byla zabraná do okusování jeho krku vytvořila mu na něm docela solidní cucflek. On už se pomálu od obličeje dostával k výstřihu. Lily blaženě vzdychla. Nevěděla, jak dlouho tam byli, věděla však že přítomnost Ryana je jí velice příjemná. Samozřejmě, pro ní to byl v tuhle chvíli James. Paznala, že i jemu je to příjemné, ale v jednu chvíli sezačal zvedat a Lily poznala, že se chystá odejít. Jeho ruka se vrátila zpátky zpod jejího trička a intenzivita polibků se snižovala. "Nechoď " zašeptala při posledním polibku ještě. Cítila, jak se pousmál.
"Bude to tak lepší" odpověděl a vzápětí byl pryč. Lily usnula přibližně hned do minuty. Únava jí okamžitě přerušila "myšlenky" a proměnila ve sny.

Ráno jí probudili sluneční paprsky prostupující několika okny v místnosti. Pomalu se probírala k vědomí, postupně otevřela oči a vyjekla. Ležela neznámo kde, na neznámo čem. Po menší analýze usoudila, že to bude nějaká učebna a hromada polštářů. Strašně jí bolela hlava. To jí bránilo pořádně přemýšlet, jak se sem sakra dostala. Seděla takhle ještě asi půl hodiny, pak jí došlo, že ani neví co je za den, natož hodina. Už teď sama sebe proklínala, za to, že včera na ten večírek vůbec šla. Vstala a odešla. Chvíli bloudila po chodbách než se pořádně zoorientovala. Nakonec úspěšně našla cestu do společenky. Vstoupila dovnitř a jako blesk z čistého nebe přišla vzponímka na včerejší večer. Chlast, trocha trávy, úúžasnej zpěv. Stůl. Pohledem sjela stůl a nějakým záhadným způsobem měla pocit, že je díky včerejšímu večeru důležitý. Nevěnovala tomu však velkou pozornost, rpzhlédla se po místnosti, která vypadala jako po každé správné pařbě. Poházané flašky všudemožně po místnosti, všechno rozházené, prostě jako po výbuchu. Trochu se pousmála té představě. Včera to asi byla velká zábava. Byli tu ještě někteří spáči, kteří se stále váleli na zemi, ale vetšina lidí už uklízela ten bordel. Při té představě se jí udělalo trochu blbě. Teď, v tomhle stavu uklízet? To určitě. Usoudila, že to nejspíš včera opravdu přehnala a zamířila do pokoje. Všehcny její spolubydlící ještě spaly, jenom Emily seděla na posteli s ovázanou rukou.
"Co se ti proboha stalo?"
"Já? No , já jsem v pohodě, jenom jsem se trochu pořezala...nic to neni. Ale, ty si dej lektvar proti kocovině, promiň, ale vypadáš strašně" usmála se a podala jí lektvar. Lily ho vděčně přijala, vypila dávku, ale ještě dobrých deset minut ležela na posteli. Po deseti minutách byla úplně v pohodě. Teď se snažila vzpomenout na včerejší večer. "Náhodou nevíš, co jsem včera vyváděla?" zeptala se s nadějí že by mohla zjistit, jak se dostala do tý učebny. Emily se zamyslela "Ani nevim, vím, akorát, že jsme to obě docela přehnaly..to je všechno, moc detailů nemam..."
"Hm...super" odpovědla. " Tak já jim asi půjdu pomoct dolů" zamumlala a vytratila se. Stůl. Pohledem na stůl se jí vybavilo, něco, jakoby jí někdo někam zvedal. Silný objetí, vzpomínala si. Pane bože, pomyslela si jak se jí malé útržky paměti skládali dohromady. /Po chvíli cítila, jak jí zvedl z pohovky, omotala mu nohu kolem pasu a rukama zajela do vlasů. /Šokem se jí rozšířily rozničky. To.Snad. Ne. Ne, prosím, ať to není tak. Zatřepala hlavou s úmyslem vyklepat vzpomínky z hlavy. V tu chvíli si uvědomila, proč se vlastně tak opila. Potter. Smithová. Po tváři jí přejel znechucený výraz. Pitomec. /S polibky nachvíli přestala, položila si hlavu na jeho ramena a nechala se nést. / Jo, proto ta učebna, došlo jí./"Miluju tě Jamesi, vážně" zašeptala mu jemně do ucha. Ano, byl to Ryan, ale komu na tom záleží, pomyslela si. /Rychle si rukou přikryla pusu. Říkala jsem Ryanovi, že ho miluju, když jsem si myslela James. Fakt úžasný/...vášnivě jí líbal po celém obličeji a krku. Ona však taky nezahálela, a jak byla zabraná do okusování jeho krku vytvořila mu na něm docela solidní cucflek/ Naprosto úžasný, pomyslela si a hlavu zabořila do dlaní a zpytovala svědomí. Ještě že nedošlo na nic jinýho, než líbání. No, historii už nezměním, snad to Ryan pochopí. Musím mu to jít vysvětlit.
Přejela očima celou společenskou místnost a jamile ho našla, vydala se za ním. Do cesty se jí ale připletl James. "Ahoj Lily" pozdravil a nesměle se usmál. Lily už už chtěla potěšeně odpovědět, ale pak se jí vybavila Smithová a co všechno s ní Potter včera všechno dělal.
"Nazdar" odbila ho a otočila se zády k němu.
"Ehm, jak sis včera užila večer?" nevzdal se tak rychle. Kdyby se otočila, viděla by na tváři jeho šibalský úsměv.
"Vlastně skvěle" zalhala. No, to bych řekl, pomyslel. "A co ty a Margaret?" zeptala se úlisně.
"Cože?" najednou nechápal. Lily se naštvaně otočila zpátky k němu.
"No, ta kráva z mrzimoru" neudržela se a už skoro křičela. Jamesovi to hned došlo.
"Ty si myslíš, že jsem jí políbit CHTĚL?" zeptal se dosti vyčítavým tónem. "Tohle si o mě myslíš? A to lidi říkají že jsi bystrá", odvrátil od ní hlavu. Teď pro změnu nechápala Lily.
"Ale nevypadalo to, jakoby ses bránil." vysoukala ze sebe. James si posmšně odfrkl. Lily už to začínala chápat. "Vždyť...ty...ona...ehm, já...eh" rozkoktala se s pohledem upřeným do země. Podíval se na ní pohledem , kterým se díváte na dítě, který nechápe že 1+1 jsou 2. Jak to postupně začalo Lily docházet rudla v obličeji. proč byla tak pitomá. Vždyť věděla o tý sázce kdo políbí Pottera prvního. Ty nány jsou prostě nepoučitelný. Trochu se zastiděla, že to Jamesovi neřekla. "Promiň. Nějak mi to nedošlo.
"Nevadí" odpověděl po chvíli. "Jenom ně trochu mrzí, že sis myslela něco jinýho."
Tohle jsem totálně zvorala, nadávala si Lily.



Tohle je konec první části téhle jednorázovky, vidím to tak na dvě-tři části...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama